Workshopy zdarma na téma cirkulární stavebnictví | 14.11. a 15.11. v Praze | více informací a přihláška zde.

Legislativa

Každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným zákonem o odpadech a ostatními právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí. Níže uvedená témata se snaží usnadnit orientaci v těchto legislativních předpisech a poskytnout základní informace nutné pro správné nakládání s odpady.

Zcela zásadní je vědět, za jakých podmínek se věc stává odpadem. Spolu s odpadem může při výrobních procesech vznikat i vedlejší produkt. Podobně při demontáži budovy nemusí vznikat jen odpad, ale při dodržení vhodných postupů je možné získat výrobky vhodné pro opětovné použití. Dále může při stavbách a demolicích vznikat velké množství výkopové zeminy, proto je dobré vědět, v jakém případě může být znovu využita.

Možností, jak můžeme nakládat s odpady, je více. Vždy bychom měli preferovat takovou možnost, která je z hlediska hierarchie nakládání s odpady nejvhodnější. Zároveň je potřeba mít na paměti další povinnosti, které má každý původce odpadu nebo osoba oprávněná k převzetí odpadu.

Nakládání s odpadem s azbestem je spojeno s povinnostmi, které jsou blíže popsány v § 85 zákona o odpadech č. 541/2020 Sb. Především se jedná o tyto povinnosti:

Každý musí zajistit, aby při nakládání s odpadem obsahujícím azbest nebyla z odpadu do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach a aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna. Při nakládání s odpadem obsahujícím azbest je nutné splnit technické požadavky stanovené vyhláškou ministerstva a požadavky jiných právních předpisů.

Požadavky na nakládání se stavebními odpady s obsahem azbestu jsou stanoveny ve vyhlášce č. 273/2021 Sb. v § 42.

Vybourané stavební a demoliční odpady obsahující azbest musí být neprodleně po vzniku zabaleny do neprodyšných obalů nebo uloženy do utěsněných nádob či kontejnerů a označeny a předány do zařízení pro nakládání s odpady, které je určeno k jejich sběru nebo odstranění.

Legislativně správný postup, který povede k minimalizaci zdravotních rizik při nakládání se stavebními materiály, které obsahují azbest a následně se stavebními a demoličními odpady s obsahem azbestu je popsán v Metodickém návodu pro řízení vzniku odpadů s obsahem azbestu při provádění a odstraňování staveb a pro nakládání s nimi.

Shrnutí zásad pro nakládání s odpadem obsahujícím azbest:

  • Odnětí materiálů provede kvalifikovaná firma nebo náležitě proškolená osoba.
  • Před zahájením prací musí být vypracován plán prací.
  • Stavební firmy musí práce ohlašovat 30 dní před jejich zahájením.
  • Prostor, kde dochází k nakládání s azbestem nebo stavba celá, musí být vymezen tzv. „kontrolovaným pásmem“.
  • Musí být voleny takové technologické postupy, které předcházejí nebo minimalizují uvolňování azbestu do ovzduší a vedou k omezení působení rizik.
  • Materiály s obsahem azbestu musí být odstraněny před odstraňováním stavby.
  • Kromě pracovníků provádějících práce s azbestem na stavbě nesmí být prováděny jiné činnosti.
  • Odpady musí být po odnětí ze stavby neprodleně odstraňovány a ukládány do neprodyšně utěsněného a označeného obalu.

V souvislosti s azbestem je třeba zmínit ještě další předpisy, jako je nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci. Směrnice 2009/148/EC Evropského parlamentu a Rady o ochraně zaměstnanců před riziky spojenými s expozicí azbestu zavádí přísnou kontrolu expozice azbestu všeho druhu ve všech formách. Nakládání s azbestem i s odpady s obsahem azbestu se zabývá také zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů v posledním znění.

Podle § 2 odst. 1 se zákon o odpadech nevztahuje na nakládání s nekontaminovanou zeminou a jiným přírodním materiálem vytěženým během stavební činnosti, pokud je zajištěno, že materiál bude použit ve svém přirozeném stavu pro účely stavby na místě, na kterém byl vytěžen. Za předpokladu, že zemina nebude znečištěna a nebudou změněny ani přirozené vlastnosti zeminy, může být zemina použita v místě stavby.

V případě, že osoba nemá úmysl se zeminy zbavit, a naopak má v úmyslu ji využít na jiném místě, než byla zemina vytěžena, musí splnit následující podmínky:

Původce a oprávněná osoba jsou povinni pro účely nakládání s odpadem odpad zařadit podle Katalogu odpadů. Katalog odpadů je stanoven vyhláškou č. 8/2021 Sb. o Katalogu odpadů.

Původce a oprávněná osoba jsou povinni pro účely nakládání s odpadem odpad zařadit podle kategorie. Označení jednotlivých kategorií je popsáno v § 6 vyhlášky č. 8/2021 Sb.

Další podrobnosti zde:

  • Zařazování podle Katalogu odpadů
  • Zařazování podle kategorie odpadu
  • Osoby pověřené pro hodnocení nebezpečných vlastností
  • Postup hodnocení nebezpečných vlastností
  • Zkoušení odpadů pro účely hodnocení nebezpečných vlastností odpadů
  • Osvědčení o vyloučení nebezpečných vlastností odpadu

Pojem odpad je popsán v § 4 zákona o odpadech č. 541/2020 Sb.

(1) Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.
(2) Ke zbavování se odpadu dochází vždy, kdy osoba předá movitou věc, k využití nebo k odstranění ve smyslu tohoto zákona nebo předá-li ji osobě oprávněné ke sběru nebo výkupu odpadů podle tohoto zákona bez ohledu na to, zda se jedná o bezúplatný nebo úplatný převod. Ke zbavování se odpadu dochází i tehdy, odstraní-li movitou věc osoba sama.
(3) Pokud vlastník v řízení o odstranění pochybností podle odstavce 8 neprokáže opak, úmysl zbavit se movité věci se předpokládá, pokud její původní účelové určení zaniklo.
(4) Osoba má povinnost zbavit se movité věci, jestliže ji nepoužívá k původnímu účelu a věc ohrožuje životní prostředí nebo byla vyřazena na základě zvláštního právního předpisu.

Materiál z demolice se stává odpadem bezprostředně po demolici. Předpokládá se totiž úmysl osoby zbavit se movité věci. Stejně tak se předpokládá povinnost osoby zbavit se věci v případě, že stavební materiál nemůže být použit k původnímu účelu.

Abychom nadále mohli nakládat se stavebním materiálem je potřeba dokládat, že pro něj máme využití (nemáme tedy úmysl ani povinnost se jej zbavit) a že neohrožuje životní prostředí. V případě, že materiál vznikne po demolici stavby, nemůže být považován za výrobek a nelze jej opětovně použít k původnímu účelu. Materiál se stává odpadem. Tento odpad lze využít v místě stavby jen v případě, že vyhoví podmínkám uvedeným ve vyhlášce č. 273/2021 Sb. a případně bude i v souladu s podmínkami popsanými ve zrušené vyhlášce 94/2016 Sb.

Odpad také lze upravit na recyklační lince, případně jej předat oprávněné osobě. Úpravou vznikne upravený odpad nebo recyklát, který za daných podmínek může být prohlášen za výrobek a znovu použit při stavbě.

Vždy až poslední uvažovanou možností, jak nakládat se vzniklým stavebním a demoličním odpadem, by mělo být jeho odstranění uložením na skládku. Tato možnost je z hlediska hierarchie nakládání s odpadem ta nejméně preferovaná.

Jedním ze způsobů nakládání s odpady je předání oprávněné osobě. Na takový případ se vztahuje obecná povinnost uvedená v

§ 13 zákona o odpadech.

odst. e) odpad, který sám nezpracuje v souladu s tímto zákonem, předat, s výjimkou předání odpadu v rámci školního sběru nebo předání nezbytného množství vzorků odpadu k rozborům, zkouškám nebo analýzám pro účely vědy, výzkumu a vývoje, zjištění přijatelnosti odpadu do zařízení určeného pro nakládání s odpady, zařazení odpadu do kategorie, hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a dalším rozborům a zkouškám nezbytným pro zajištění nakládání s odpady v souladu s právními předpisy, v souladu s hierarchií odpadového hospodářství

  1. přímo nebo prostřednictvím dopravce odpadu pouze do zařízení určeného pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu nebo za podmínek podle § 16 odst. 3 do dopravního prostředku provozovatele takového zařízení,
  2. obchodníkovi s odpady s povolením pro daný druh a kategorii odpadu, popřípadě dopravci odpadu určenému tímto obchodníkem, nebo
  3. na místo určené obcí podle § 59 odst. 2 a 5. § 13 odst. 4 upravuje, kdo je oprávněn k převzetí odpadu.

(2) Převzít odpad jsou, s výjimkou převzetí nezbytného množství vzorků odpadu k rozborům, zkouškám nebo analýzám pro účely vědy, výzkumu a vývoje, k zjištění přijatelnosti odpadu do zařízení určeného pro nakládání s odpady, k zařazení odpadu do kategorie, k hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a dalším rozborům a zkouškám nezbytným pro zajištění nakládání s odpady v souladu s právními předpisy, oprávněni

  • a) provozovatel zařízení určeného pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu,
  • b) obchodník s odpady s povolením pro daný druh a kategorii odpadu,
  • c) obec za podmínek stanovených v § 59, nebo
  • d) právnická osoba vykonávající činnost školy nebo školského zařízení nebo vysoká škola (dále jen „škola“) za podmínek stanovených v § 20.

V případě předání oprávněné osobě se doporučuje opatřit si dokument, který potvrzuje, že daná osoba má potřebná oprávnění. V případě pochybností lze oprávnění ověřit v aktuálním seznamu zařízení provozovaných jak podle § 21 zákona o odpadech, který by měl být zveřejněn příslušným úřadem obce s rozšířenou působností a krajským úřadem.

Každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným zákonem o odpadech a ostatními právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí. Proto je v zákoně č. 541/2020 Sb. stanovena hierarchie způsobů nakládání s odpady.

Při nakládání s odpady musí být dodržována hierarchie způsobů nakládání s odpady. Jednotlivé způsoby jsou v ní seřazeny tak, aby byly upřednostněny ty způsoby, které ve větší míře využívají materiálový potenciál suroviny. Už v projektové fázi musí být uvažováno tak, aby docházelo k předcházení vzniku odpadu. Před demolicí by měl být hledán způsob, jak opětovně použít některé stavební výrobky a jak co nejúčelněji využít vzniklý materiál. Odstranění odpadů by měl být vždy až poslední uvažovanou možností.

Hierarchie je stanovena v zákoně o odpadech v § 3

(2) Odpadové hospodářství je založeno na hierarchii odpadového hospodářství, podle níž je prioritou předcházení vzniku odpadu, a nelze-li vzniku odpadu předejít, pak v následujícím pořadí jeho příprava k opětovnému použití, recyklace, jiné využití, včetně energetického využití, a není-li možné ani to, jeho odstranění.

Podle hierarchie je potřeba v praxi rozlišovat pojmy využití odpadu a opětovné použití. V případě, že po demolici budovy vzniknou výrobky, pro které existuje využití a jejich použití nepovede k nepříznivým účinkům na životní prostředí nebo na člověka, nestávají se odpadem a mohou být opětovně použity. Vedle toho využitím odpadu může být například recyklace nebo zpětné získání chemických látek.

Vedle toho je definován pojem příprava k opětovnému použití. Tou se rozumí způsob využití odpadů zahrnující čištění nebo opravu použitých výrobků nebo jejich částí a kontrolu provedenou osobou oprávněnou podle zvláštního právního předpisu spočívající v prověření, že použitý výrobek nebo jeho část, které byly odpady, jsou po čištění nebo opravě schopné bez dalšího zpracování opětovného použití.

Procesy recyklace se dají rozdělovat podle znovupoužitelnosti vzniklého materiálu. Nejvíce preferovaný způsob recyklace je označován jako upcycling, během kterého nedochází ke snížení kvality produktu. Naopak označení downcycling patří všem recyklačním procesům, během kterých dojde ke snížení kvality.

Po splnění určitých podmínek lze využít odpad i na povrchu terénu. Obecné technické požadavky a podmínky pro využívání odpadů na povrchu terénu jsou stanoveny ve vyhlášce č. 273/2021 Sb. .

Další možností nakládání s odpady je skladování odpadů.

Speciální případ je nakládání s odpadem z azbestu.

Podrobnější informace o nakládání s odpady jsou uvedeny v:

V některých případech může být materiál považován za vedlejší produkt nebo přestal být odpadem anebo se na něj nevztahuje zákon o odpadech. V případech, kdy není jasné, zda se jedná o odpad, rozhoduje krajský úřad podle § 8 odst. 1. zákona o odpadech.

(1) Movitá věc, která vznikla při výrobě, jejímž prvotním cílem není výroba nebo získání této věci, není odpadem, ale je vedlejším produktem, pokud

  • a) vzniká jako nedílná součást výroby,
  • b) je její další využití zajištěno,
  • c) je její další využití možné bez dalšího zpracování způsobem jiným, než je běžná výrobní praxe,
  • d) je její další využití v souladu s jinými právními předpisy nebo přímo použitelnými předpisy Evropské unie8) a nepovede k nepříznivým dopadům na životní prostředí nebo zdraví lidí a
  • e) jsou splněna kritéria pro jednotlivé materiály pro posouzení splnění podmínek podle písmen a) až d), pokud jsou stanovena prováděcím právním předpisem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie; splnění těchto kritérií je ověřeno vzorkováním a zkoušením nebo jiným způsobem stanoveným prováděcím právním předpisem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie a je vypracována průvodní dokumentace v rozsahu stanoveném prováděcím právním předpisem nebo přímo použitelným předpisem Evropské unie.

V pochybnostech, zda se movitá věc považuje za odpad, rozhoduje krajský úřad na žádost vlastníka této movité věci nebo z moci úřední.

V případě nejasností je také možné se obrátit na Českou inspekci životního prostředí (ČIŽP). Případně lze problematiku řešit přímo s oblastními inspektory pro odpadového hospodářství.

Dále podle § 8 odst. 2. zákona o odpadech. může Ministerstvo průmyslu a obchodu stanovit vyhláškou:

  • a) kritéria pro posouzení splnění podmínek pro vedlejší produkt podle odstavce 1 písm. a) až d) pro jednotlivé materiály, která zahrnují
    • 1. konkrétní účel, ke kterému smí být vedlejší produkt využíván,
    • 2. povolený postup zpracování materiálu podle odstavce 1 písm. c) a
    • 3. kvalitativní kritéria, která zajistí, že nedojde k ohrožení životního prostředí a lidského zdraví,
  • b) způsob ověření splnění kritérií podle odstavce 1 písm. e), včetně požadavků na vzorkování a zkoušení a
  • c) náležitosti průvodní dokumentace podle odstavce 1 písm. e).

Jedna z obecných povinností uvedených v § 13 zákona o odpadech zní:

(1) Každý je povinen:

  • a) nakládat s odpadem pouze způsobem stanoveným tímto zákonem a jinými právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí a zdraví lidí pro daný druh a kategorii odpadu; při nakládání s odpady nesmějí být překročeny limity znečišťování stanovené jinými právními předpisy na ochranu životního prostředí a zdraví lidí,
  • b) nakládat s odpadem pouze v zařízení určeném pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu, s výjimkou shromažďování odpadu, přepravy odpadu, obchodování s odpadem a nakládání se vzorky odpadu,
  • c) soustřeďovat odpady odděleně,
  • d) nakládat s odpadem tak, aby jej zabezpečil před odcizením nebo únikem nebo aby nedošlo k jeho znehodnocení, které by zhoršilo možnost nakládání s daným odpadem v souladu s hierarchií odpadového hospodářství, do okamžiku, kdy jej sám zpracuje, pokud je provozovatelem zařízení, nebo do okamžiku předání podle písmene e) a
  • e) odpad, který sám nezpracuje v souladu s tímto zákonem, předat, s výjimkou předání odpadu v rámci školního sběru nebo předání nezbytného množství vzorků odpadu k rozborům, zkouškám nebo analýzám pro účely vědy, výzkumu a vývoje, zjištění přijatelnosti odpadu do zařízení určeného pro nakládání s odpady, zařazení odpadu do kategorie, hodnocení nebezpečných vlastností odpadů a dalším rozborům a zkouškám nezbytným pro zajištění nakládání s odpady v souladu s právními předpisy, v souladu s hierarchií odpadového hospodářství
    • 1. přímo nebo prostřednictvím dopravce odpadu pouze do zařízení určeného pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu nebo za podmínek podle § 16 odst. 3 do dopravního prostředku provozovatele takového zařízení,
    • 2. obchodníkovi s odpady s povolením pro daný druh a kategorii odpadu, popřípadě dopravci odpadu určenému tímto obchodníkem, nebo
    • 3. na místo určené obcí podle § 59 odst. 2 a 5.

Předpisy ČR z hlediska nebezpečných látek

Nařízení REACH a nařízení CLP jsou přímo použitelnými evropskými předpisy. Od r. 2011 platí v ČR chemický zákon č. 350/2011 Sb. (ve znění pozdějších předpisů) o chemických látkách a chemických směsích a o změně některých zákonů (chemický zákon). Tento zákon navazuje na tyto přímo použitelné evropské předpisy a upravuje povinnosti právnických osob. K tomuto zákonu platí následující prováděcí předpisy:

Důvodem zpracování nového chemického zákona byla nutnost dosažení plné kompatibility české legislativy v oblasti chemických látek a směsí s evropskými právními předpisy. Zákon adaptuje do českého právního řádu několik přímo použitelných předpisů ES. Zákon přispívá ke zvýšení chemické bezpečnosti při výrobě a dovozu chemických látek nebo látek obsažených ve směsích a předmětech a směsí a při jejich uvádění na trh a používání.

Při posuzování stavebních výrobků, které mají charakter nebezpečné látky (a především při nakládání s nimi), je třeba v ČR brát v úvahu požadavky zákona č.  258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví (ve znění pozdějších předpisů) a některých prováděcích vyhlášek k tomuto zákonu:

  • Vyhláška MZ č. 428/2004 o získání odborné způsobilosti k nakládání s nebezpečnými chemickými látkami a chemickými přípravky klasifikovanými jako vysoce toxické;
  • Nařízení vlády č. 291/2015 o ochraně zdraví před neionizujícím zářením;
  • Vyhláška MZ č. 432/2003, kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických expozičních testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli (ve znění pozdějších předpisů);
  • Vyhláška č. 394/2006 Sb., kterou se stanoví práce s ojedinělou a krátkodobou expozicí azbestu a postup při určení ojedinělé a krátkodobé expozice těchto prací (ve znění pozdějších předpisů);
  • Nařízení vlády č. 361/2007 , kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci (ve znění pozdějších předpisů);
  • Vyhláška č. 422/2016 Sb. o radiační ochraně a zabezpečení radionuklidového zdroje

Přehled legislativních předpisů týkajících se stavebního a demoličního odpadu:

Zákon č. 102/2001 Sb. o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků)

Stažení | Plné znění

Předmět úpravy

  1. Účelem tohoto zákona je zajistit, v souladu s právem Evropských společenství, aby výrobky uváděné na trh nebo do oběhu byly z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví pro spotřebitele bezpečné.
  2. Tento zákon se pro posouzení bezpečnosti výrobku nebo pro omezení rizik, která jsou s užíváním výrobku spojená, použije tehdy, jestliže požadavky na bezpečnost nebo omezení rizik nestanoví příslušná ustanovení zvláštního právního předpisu, který přejímá požadavky stanovené právem Evropských společenství.
Zákon č. 542/2020 Sb. Zákon o výrobcích s ukončenou životností

Stažení | Plné znění

Předmět úpravy

Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelné předpisy Evropské unie a upravuje

a) pravidla pro předcházení vzniku odpadu z vybraných výrobků,

b) práva a povinnosti výrobců při uvedení vybraných výrobků na trh,

c) práva a povinnosti osob při nakládání s výrobky s ukončenou životností a

d) působnost správních orgánů v oblasti předcházení vzniku odpadu z vybraných výrobků a v oblasti nakládání s výrobky s ukončenou životností.

Tento zákon se vztahuje na vybrané výrobky bez ohledu na to, zda jsou na trh uváděny samostatně nebo jako součást či příslušenství jiných výrobků, od jejich výroby a uvedení na trh až po zpracování odpadu z nich vzniklého. Vybraným výrobkem se rozumí elektrozařízení, baterie nebo akumulátor, pneumatika nebo vozidlo.

Nařízení komise (EU) 2021/1199 ze dne 20. července 2021, kterým se mění příloha XVII nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006, pokud jde o polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU) v granulích nebo mulčích používaných jako výplňový materiál na hřištích s umělým trávníkem nebo v sypké formě na hřištích nebo sportovištích

Plné znění

Toto nařízení stanoví podmínky pro použití pryžových granulí jako výplňového materiálu na hřištích s umělým trávníkem. Pro účely charakterizace rizika granulí nebo mulčů se využívá limitních hodnot osmi vybraných polyaromatických uhlovodíků (PAU). Dále nařízení stanovuje, že se nesmějí uvádět na trh a ani používat granule nebo mulče pokud obsahují více než 20 mg/kg (0,002 % hmotnostních) součtu všech uvedených PAU.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1907/2006 ze dne 18. prosince 2006 – REACH

Plné znění

Jedná se o nařízení o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, o zřízení Evropské agentury pro chemické látky, o změně směrnice 1999/45/ES a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 793/93, nařízení Komise (ES) č. 1488/94, směrnice Rady 76/769/EHS a směrnic Komise 91/155/EHS, 93/67/EHS, 93/105/ES a 2000/21/ES. Toto nařízení by mělo zajistit vysokou úroveň ochrany lidského zdraví a životního prostředí a volný pohyb látek samotných a obsažených ve směsích a v předmětech a současně zvýšení konkurenceschopnosti a inovace. Toto nařízení by rovněž mělo podpořit rozvoj alternativních metod hodnocení rizik látek. Nařízení REACH stanoví postupy shromažďování a posuzování informací o vlastnostech a nebezpečnosti látek. Společnosti musí své látky registrovat a musí při tom spolupracovat s ostatními společnostmi, které registrují stejnou látku. Jednotlivé registrace jsou podávány agentuře ECHA, která hodnotí jejich soulad, a členské státy EU pak hodnotí vybrané látky, aby vyjasnily původní obavy týkající se lidského zdraví nebo životního prostředí. Příslušné orgány a vědecké výbory agentury ECHA posuzují, zda je možné rizika látek řídit. Orgány mohou nebezpečné látky zakázat, pokud jsou jejich rizika nekontrolovatelná. Rovněž se mohou rozhodnout omezit použití nebo ho učinit předmětem předchozího povolení.

SDĚLENÍ KOMISE EVROPSKÉMU PARLAMENTU, EVROPSKÉ RADĚ, RADĚ, EVROPSKÉMU HOSPODÁŘSKÉMU A SOCIÁLNÍMU VÝBORU A VÝBORU REGIONŮ – Zelená dohoda pro Evropu (12/2019)

Plné znění

„Toto sdělení představuje Zelenou dohodu pro Evropskou unii a její občany. Opětovně formuluje odhodlání Evropské komise řešit problémy způsobené změnou klimatu a životního prostředí, což je definiční úkol této generace. Atmosféra se otepluje a klima se každým rokem mění. Z osmi milionů druhů žijících na této planetě je milion ohrožen vyhynutím. Dochází ke znečišťování a destrukci lesů a oceánů“

Mezi další východiska tohoto sdělení patří nízká míra recyklace. Je zde uvedeno, že pouze 12 % materiálů, které se v Evropě použijí, pochází z recyklace. V oblasti stavebnictví Komise navrhuje zvýšení míry renovací budov až na dvojnásobek. Mezi další významné politiky patří rozvoj životního prostředí bez toxických látek a prosazování ekologického financování a investic a zajištění spravedlivé transformace.

Dále je v dokumentu uvedeno: „Toto sdělení představuje počáteční plán klíčových politik a opatření nezbytných k realizaci Zelené dohody pro Evropu. Bude aktualizován tak, jak se budou vyvíjet potřeby a budou formulována opatření politiky. Veškeré činnosti a politiky EU budou muset přispívat k cílům Zelené dohody pro Evropu. Problémy jsou komplexní a jsou vzájemně propojené. Opatření politiky musí být smělá a komplexní a musí usilovat o maximalizaci přínosů pro zdraví, životní úroveň, odolnost a konkurenceschopnost. Budou vyžadovat intenzivní koordinaci, aby byly využity veškeré dostupné synergie napříč všemi oblastmi politiky.“

Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2018/851, kterou se mění směrnice 2008/98/ES o odpadech

Stažení | Plné znění

Touto směrnicí se stanoví opatření na ochranu životního prostředí a lidského zdraví předcházením vzniku odpadů, nepříznivým dopadům vzniku odpadů a nakládání s nimi nebo jejich omezováním a omezováním celkových dopadů využívání zdrojů a zlepšováním účinnosti tohoto využívání, což je klíčové pro přechod k oběhovému hospodářství a zajištění dlouhodobé konkurenceschopnosti Unie.

V úvodních bodech této směrnice je popsán význam oběhového hospodářství pro Unii takto:

  • Zvýšení účinnosti využívání zdrojů a nakládání s odpady jako s materiály sníží závislost Unie na dovozu zdrojů.
  • Oběhové hospodářství také vytváří významné příležitosti pro místní hospodářství.
  • Účinnější využívání zdrojů přinese úspory podnikům, veřejným orgánům a spotřebitelům a zároveň s tím sníží celkové roční emise skleníkových plynů.

Pro potřeby zavedení oběhového hospodářství je mimo jiné nutné:

  • Jasně stanovit dlouhodobé cíle politiky pro nakládání s odpady tak, aby bylo umožněno vyvinout nezbytnou infrastrukturu pro nakládání s odpady.
  • Vyvinout účinný systém nakládání s komunálními odpady včetně účinného systému sběru, účinného systému třídění a řádného sledování toků odpadů, aktivní zapojení občanů a podniků, přizpůsobení infrastruktury zvláštnímu složení tohoto odpadu a propracovaný systém financování.
  • Do směrnice 2008/98/ES by měly být zahrnuty definice nikoliv nebezpečného odpadu, komunálního odpadu, stavebního a demoličního odpadu, potravinového odpadu, materiálového využití, zasypávání a systému rozšířené odpovědnosti výrobce, aby se vyjasnil obsah těchto pojmů.
  • Přijmout opatření s cílem podpořit vývoj, výrobu, používání a uvádění na trh takových výrobků a částí výrobků, které jsou vhodné pro opakované použití, obsahují recyklované materiály, jsou trvanlivé po technické stránce, jsou snadno opravitelné a jsou, poté co se stanou odpadem, vhodné pro přípravu k opětovnému použití a recyklaci, aby se usnadnilo náležité uplatňování hierarchie způsobů nakládání s odpady, aniž by se narušil volný pohyb zboží na vnitřním trhu. Tato opatření by měla zohlednit dopady výrobků během jejich celého životního cyklu, hierarchie způsobů nakládání s odpady, a případně potenciál pro opakovanou recyklaci.
  • Přijmout opatření za účelem předcházení vzniku odpadů a sledování a posuzování pokroku při provádění těchto opatření.
  • Přijmout opatření k podpoře opětovného použití výrobků, které představují hlavní zdroje kritických surovin, s cílem předcházet tomu, aby se z těchto surovin stal odpad, pakliže je to ekonomicky a technicky proveditelné s přihlédnutím k přínosům pro životní prostředí a zdraví.
  • Je nezbytné prosazovat opatření s cílem snížit obsah nebezpečných látek v materiálech a výrobcích, včetně recyklovaných materiálů, a zajistit, aby se během celého životního cyklu výrobků a materiálů sdělovaly dostatečné informace o přítomnosti nebezpečných látek a zvláště látek vzbuzujících mimořádné obavy. Taková opatření by vedla k produkci kvalitních druhotných surovin.