Slovníček pojmů
V této sekci jsou abecedně seřazeny základní pojmy pojící se k problematice oběhového hospodářství, druhotných surovin, recyklovaných materiálů a stavebních výrobků. Dále jsou uvedeny definice těchto pojmů v právních dokumentech a v technických normách.

Bouracími pracemi jsou myšleny činnosti vedoucí k odstranění stavby, terénním úpravám a zařízení. Blíže popisuje náležitosti bouracích prací §128 zákona č . 183/2006 Sb. o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)a náležitosti dokumentace bouracích prací stanovuje vyhláška č. 499/2006 Sb. o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů.

Distributor je ten, kdo v dodavatelském řetězci provádí následnou obchodní činnost po uvedení výrobku na trh.
<p style=“text-align: left;“><a href=“http://www.recyklujmestavby.cz/2018/07/20/zakon-c-185-2001-sb-o-odpadech-a-o-zmene-nekterych-dalsich-zakonu/“><img class=“alignleft wp-image-484 size-full“ src=“http://www.recyklujmestavby.cz/wp-content/uploads/2018/07/ico_zdroj-1.png“ alt=““ width=“32″ height=“26″ />Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.</a></p>

Dovoz výrobku je propuštění výrobku ze země mimo Evropskou unii na území České republiky do celního režimu volného oběhu, uskladnění v celním skladu, aktivního zušlechťovacího styku nebo dočasného použití.
<p style=“text-align: left;“><a href=“http://www.recyklujmestavby.cz/2018/07/20/zakon-c-185-2001-sb-o-odpadech-a-o-zmene-nekterych-dalsich-zakonu/“><img class=“alignleft wp-image-484 size-full“ src=“http://www.recyklujmestavby.cz/wp-content/uploads/2018/07/ico_zdroj-1.png“ alt=““ width=“32″ height=“26″ />Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.</a></p>

Druhotné suroviny jsou recyklované materiály, které lze použít ve výrobních postupech jako náhradu původních surovin nebo společně s nimi. Používání druhotných surovin představuje řadu výhod, včetně zvýšené bezpečnosti dodávek, snížené spotřeby materiálu a energie, snížení dopadů na klima a životní prostředí a snížené výrobní náklady.
Materiál využitý po předchozím použití nebo získaný z odpadu, který nahrazuje primární materiál.
Materiál obnovený po předchozím použití nebo získaný z odpadu, který nahrazuje primární materiál.
Pozn. 1: Druhotná surovina se měří v bodě, ve kterém druhotná surovina vstupuje do systému z jiného systému.
Pozn. 2: Materiály obnovené po předchozím použití nebo získané z odpadu z jednoho výrobkového systému a použité jako vstup do jiného výrobkového systému jsou druhotné suroviny.
Pozn. 3.: Příkladem druhotných surovin (měřeno na systémových hranicích) je recyklovaný šrot, drcený beton, skleněné střepy, recyklované dřevní štěpka, recyklovaný plast).

Energetické využití umožňuje opětovný zisk určitého množství energie, vložené do výroby materiálu. Nevýhodou je nevratná materiálová ztráta a vlivy hoření materiálu na životní prostředí (uplatnitelná u syntetických izolací – EPS, XPS, PUR, PIR, PF.).
Zlepšení materiálového využití vybraných stavebních a demoličních odpadů

První fází provozu skládky – provozování zařízení podle písmene i ) zákona č . 185/2011 Sb., o odpadech, k odstraňování odpadů jejich ukládáním na nebo pod úrovní terénu.
Druhá fáze provozu skládky – provozování zařízení podle písmene i ) zákona č . 185/2011 Sb., o odpadech, k případnému využívání odpadů při uzavírání a rekultivaci skládky.
Třetí fází provozu skládky – provozování zařízení podle písmene i ) zákona č . 185/2011 Sb., o odpadech, neurčeného k nakládání s odpady za účelem zajištění následné péče o skládku po jejím uzavření.

Inertní odpad je odpad, který nemá nebezpečné vlastnosti a u něhož za normálních klimatických podmínek nedochází k žádným významným fyzikálním, chemickým nebo biologickým změnám. Inertní odpad nehoří ani jinak chemicky či fyzikálně nereaguje, nepodléhá biologickému rozkladu ani nezpůsobuje rozklad jiných látek, s nimiž přichází do styku, a to způsobem ohrožujícím lidské zdraví a ohrožujícím nebo poškozujícím životní prostředí nebo vedoucím k překročení limitů znečišťování stanovených zvláštními právními předpisy. Směsné odpady se nepovažují za odpad inertní.
Vyhláška č. 294/2005 Sb. o změně vyhlášky č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady

Komunální odpad je veškerý odpad, který vzniká na území obce při činnosti fyzických osob a který je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů, s výjimkou odpadů vznikajících u právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání.
<p style=“text-align: left;“><a href=“http://www.recyklujmestavby.cz/2018/07/20/zakon-c-185-2001-sb-o-odpadech-a-o-zmene-nekterych-dalsich-zakonu/“><img class=“alignleft wp-image-484 size-full“ src=“http://www.recyklujmestavby.cz/wp-content/uploads/2018/07/ico_zdroj-1.png“ alt=““ width=“32″ height=“26″ />Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.</a></p>

Konečný uživatel je právnická nebo fyzická osoba užívající výrobek, na který se vztahuje povinnost zpětného odběru, před ukončením jeho životnosti, před jeho odevzdáním do místa zpětného odběru nebo odděleného sběru.
<p style=“text-align: left;“><a href=“http://www.recyklujmestavby.cz/2018/07/20/zakon-c-185-2001-sb-o-odpadech-a-o-zmene-nekterych-dalsich-zakonu/“><img class=“alignleft wp-image-484 size-full“ src=“http://www.recyklujmestavby.cz/wp-content/uploads/2018/07/ico_zdroj-1.png“ alt=““ width=“32″ height=“26″ />Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.</a></p>

Kritický ukazatel jsou limitní hodnoty koncentrace škodlivin a biologických činitelů vybraných na základě znalosti technologie vzniku odpadu, jejichž stanovení je nutné a postačující pro pravidelné ověřování kvality odpadu při jeho opakovaných dodávkách do zařízení bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou pro příslušné zařízení touto vyhláškou požadovány.

Odpad podle § 4 odst. a) zákona ř. 185/2001 Sb., o odpadech, který při normálních klimatických podmínkách nehoří, ve vodě se snadno nerozpouští ani jinak fyzikálně či chemicky nereaguje v prostředí místa, kam je ukládán, s jinými odpady nebo věcmi, s nimiž přijde do styku, způsobem, který by mohl vést k poškození životního prostředí či k ohrožení lidského zdraví.
Tento pojem je pouze pro ukládání tohoto odpadu na skládku a to ve smyslu Směrnice Evropského Parlamentu a Rady (EU) 2018/850 ze dne 30. května 2018, kterou se mění směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů.

Norma ČSN EN ISO 14021 (010921) definuje obsah recyklátu jako hmotnostní podíl recyklovaného materiálu ve výrobku nebo obalu.
Do tohoto materiálu se zahrnují jen předspotřební materiály a materiály pospostřební. Předspotřební (pozpracovatelský) materiál byl v průběhu výrobního procesu přesměrován například z odpadního proudu. Tímto termínem se neoznačují materiály vzniklé přečištěním nebo přepracováním, které jsou následně znovu použity v původním procesu.
Pospotřební materiál už byl spotřebitelem použit. Může být generován v domácnostech, v komerčních nebo průmyslových zařízeních. Jedná se o materiál, který se vrátil z distribučního řetězu.
Organizace WRAP stanovila čtyři kriteria, z nichž alespoň jedno musí být splněno, aby mohl být materiál v konstrukčním výrobku považován za recyklovaný.
- Odpad je klasifikovaný v Evropském katalogu odpadů (ze kterého vychází i katalog odpadů stanovený vyhláškou č. 93/2016 Sb.).
- Materiál je nebo se má stát odpadem.
- Jedná se o odřezky nebo šrot, u kterého před dalším použitím v původním procesu musí dojít k úpravě chemických nebo fyzikálních vlastností.
- Jedná se o vedlejší produkt.

Odpad je každá movitá věc, které se osoba zbavuje nebo má úmysl nebo povinnost se jí zbavit.
Zákon o odpadech č. 185/2001 Sb.
Látka nebo předmět, kterých se držitel zbavuje nebo má v úmyslu se zbavit nebo se od něho požaduje, aby se jich zbavil.

Tento odpad je veškerý odpad vznikající na území obce při činnosti právnických osob nebo fyzických osob oprávněných k podnikání a který je uveden jako komunální odpad v Katalogu odpadů.
Podle vyhlášky č. 185/2001 Sb. jsou pod skupinou katalogu odpadů č. 20 uvedeny komunální odpady (odpady z domácností a podobné živnostenské, průmyslové odpady a odpady z úřadů), včetně složek z odděleného sběru.