Každý je povinen nakládat s odpady a zbavovat se jich pouze způsobem stanoveným zákonem o odpadech a ostatními právními předpisy vydanými na ochranu životního prostředí. Níže uvedená témata se snaží usnadnit orientaci v těchto legislativních předpisech a poskytnout základní informace nutné pro správné nakládání s odpady.
Zcela zásadní je vědět, za jakých podmínek se věc stává odpadem. Spolu s odpadem může při výrobních procesech vznikat i vedlejší produkt. Podobně při demontáži budovy nemusí vznikat jen odpad, ale při dodržení vhodných postupů je možné získat výrobky vhodné pro opětovné použití. Dále může při stavbách a demolicích vznikat velké množství výkopové zeminy, proto je dobré vědět, v jakém případě může být znovu využita.
Možností, jak můžeme nakládat s odpady, je více. Vždy bychom měli preferovat takovou možnost, která je z hlediska hierarchie nakládání s odpady nejvhodnější. Zároveň je potřeba mít na paměti další povinnosti, které má každý původce odpadu nebo osoba oprávněná k převzetí odpadu.
Přehled legislativních předpisů týkajících se stavebního a demoličního odpadu:
Odpadová politika Evropské unie přispívá ke zvýšení účinnosti využívání zdrojů v EU a snížení nepříznivých vlivů na životní prostředí a zdraví občanů v průběhu životnosti zdrojů. Tematická strategie pro předcházení vzniku odpadů a jejich recyklaci („strategie“), která byla přijata v roce 2005, stanoví dlouhodobý cíl, aby se Evropská unie stala recyklační společností, jež se snaží předcházet vzniku odpadů a využívá odpady jako zdroje. Za tímto účelem strategie definuje klíčové činnosti vedoucí k modernizaci stávajícího právního rámce a podpoře předcházení vzniku odpadů, jejich opětovného používání a recyklace, kdy odstranění odpadů představuje pouze poslední řešení.
Tematická strategie je popsána v pracovním dokumentu. Ve strategickém dokumentu jsou popsány informace, data a grafy od prevence vzniku odpadu, přes recyklaci až po skládkování. Následně je popsáno doporučení, jak postupovat do budoucnosti v otázce odpadu. Stránka 25 se věnuje odpadu z oblasti stavebnictví. Je zde napsáno, že 25-30 % (510 až 970 miliónů tun) odpadu v EU pochází právě z odvětví stavebnictví.
K tematické strategii byla vypracována další studie od konzultantů, která podrobněji poskytuje grafy a statistiky porovnávající členské státy EU a komentuje cíle EU. Stránky 32-34 se věnují generaci stavebního odpadu. Stránky 54-55 řeší recyklaci stavebního odpadu.
Hospodářství Unie v současnosti přichází o značné množství potenciálních druhotných surovin, jež se nacházejí v tocích odpadů. V roce 2013 činila celková produkce odpadů v EU přibližně 2,5 miliardy tun, z toho 1,6 miliardy tun nebylo opětovně použito nebo recyklováno, a bylo tedy pro evropské hospodářství ztraceno. Odhaduje se, že by se mohlo recyklovat nebo opětovně použít dalších 600 milionů tun. Recyklován byl například pouze omezený (43%) podíl komunálního odpadu vzniklého v Unii a zbytek byl uložen na skládky (31 %) nebo spálen (26 %). Unie tak přichází o významné příležitosti k účinnějšímu využívání zdrojů a posílení oběhového hospodářství.
Unie se rovněž potýká s velkými rozdíly mezi jejími členskými státy, pokud jde o nakládání s odpady. V roce 2011 uložilo šest členských států na skládky méně než 3 % komunálního odpadu, zatímco 18 členských států uložilo na skládky více než 50 % komunálního odpadu, přičemž v některých státech to bylo více než 90 % tohoto odpadu. Tuto nevyrovnanou situaci je naléhavě nutné změnit.
Návrhy na změnu směrnice 2008/98/ES o odpadech 1 , směrnice 94/62/ES o obalech a obalových odpadech 2 , směrnice 1999/31/ES o skládkách odpadů 3 , směrnice 2000/53/ES o vozidlech s ukončenou životností 4 , směrnice 2006/66/ES o bateriích a akumulátorech a odpadních bateriích a akumulátorech 5 a směrnice 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních 6 tvoří součást balíčku pro oběhové hospodářství, který také zahrnuje sdělení Komise „Uzavření cyklu – akční plán EU pro oběhové hospodářství.
Směrnice má za cíl předcházet, nebo maximálně omezit negativní dopady skládek na povrchové vody, podzemní vody, půdu, ovzduší a lidské zdraví. Tohoto cíle dosahuje zaváděním přísných technických požadavků.
Tato směrnice stanovuje základní pojmy ohledně odpadů a jak s odpady zacházet šetrně, aby nebylo poškozeno životní prostředí. V článku 11.2 se píše, že je cílem:
zvýšit do roku 2020 nejméně na 70 % hmotnosti celkovou úroveň přípravy k opětovnému použití a recyklace odpadů a jiných druhů materiálového využití.
„Přechod k oběhovému hospodářství, ve kterém je hodnota výrobků, materiálů a zdrojů v hospodářství zachována co nejdéle a ve kterém je minimalizován vznik odpadu, představuje významný příspěvek k úsilí EU o vytvoření udržitelného, nízkouhlíkového a konkurenceschopného hospodářství účinně využívajícího zdroje. Tento přechod je příležitostí k transformaci našeho hospodářství a k vytvoření nových a udržitelných konkurenčních výhod pro Evropu.“
V kapitole 3 tohoto dokumentu je pak popsáno nakládání s odpady. Je zde uvedena míra recyklace odpadů a zároveň jsou zde popsány překážky vyšší míry recyklace. Kapitola 4 se pak věnuje posílení trhu s druhotnými surovinami. V úvodu kapitoly je zmíněno, že materiály, které lze recyklovat se vracejí zpět do hospodářství jako nové suroviny. Dokument dále uvádí, že s takovými surovinami je možné nakládat stejně jako s primárními surovinami.
V kapitole 5 jsou zmíněny prioritní oblasti, mezi které patří i Stavební a demoliční odpad (podkapitola 5.4). Tato podkapitola mimo jiné zmiňuje, že:
„Mnohé tyto materiály jsou recyklovatelné nebo mohou být znovu použity, avšak míry opětovné použití a recyklace se v rámci EU značně liší.“ Dále že: „Vzhledem k dlouhé životnosti budov je nezbytné podporovat konstrukční zdokonalování, které sníží dopady na životní prostředí a zvýší trvanlivost a recyklovatelnost jejich složek.“
„Spokojený život v mezích naší planety“
Akční programy jsou od poloviny sedmdesátých let 20. století vodítkem k rozvoji politiky EU v oblasti životního prostředí pro řadu let dopředu. Aktuální program, již sedmý svého druhu, byl přijat Evropským parlamentem a Radou Evropské unie v listopadu 2013 a zahrnuje období až do roku 2020. Prostřednictvím akčního programu pro životní prostředí (EAP) EU schválila zintenzivnění svého úsilí při ochraně našeho přírodního bohatství, stimulaci růstu a inovací v rámci nízkouhlíkového hospodářství účinně využívajícího zdroje a zajišťování zdraví a dobrých životních podmínek občanů – s ohledem na přírodní meze Země. Jedná se o společnou strategii, která by měla vést budoucí opatření orgánů EU a členských států, které sdílejí odpovědnost za její provádění a dosahování jejích prioritních cílů.
