Pokud výrobce chce určit a nechat ověřit vhodné použití pro svůj recyklovaný výrobek, je potřeba výrobek posuzovat v souladu s požadavky evropských norem pro výrobky, pokud se na výrobek vztahují. Recyklované výrobky jsou přitom posuzovány stejnými postupy jako běžné materiály a výrobky z primárních surovin. Zde uvádíme normy a zkušební postupy, ve kterých jsou stanoveny požadavky na využití recyklovaných materiálů ve stavebnictví.
Norma ČSN 73 6121 stanovuje požadavky na přípravu, provádění a kontrolu shody asfaltových hutněných vrstev. Navazuje na platné ČSN EN pro asfaltové směsi, materiály a výrobky, související s výstavbou asfaltových hutněných vrstev. Norma platí pro provádění hutněných asfaltových vrstev pozemních komunikací (včetně nemotoristických komunikací a jiných dopravních ploch), ochranných vrstev na mostech, letištních drah a ploch, skladovacích ploch; obecně všech asfaltových hutněných ploch zatěžovaných dopravou, pokládaných mechanizovaným způsobem, zejména finišery.
Norma obsahuje rámcově metodiku návrhu, způsoby provádění a kontroly stavby zemního tělesa. Vymezuje použitelnost charakteristických typů zemin, k tomu účelu uvádí klasifikační systém založený na mezinárodní klasifikaci USCS. Uvádí zásady pro úpravy vlastností zemin. Vymezuje použitelnost a vlastnosti druhotných surovin. Pro návrh zemního tělesa specifikuje geotechnické kategorie, geotechnické vlastnosti zemin, skalních hornin a druhotných materiálů. Definuje mezní stavy, návrh na základě výpočtu včetně výpočetních modelů, posouzení stability, eroze a hydraulického porušení, mezní hodnoty deformace, návrh přijetím normativních opatření pro násypy a zářezy. Zahrnuje i problematiku vyztužování zemní konstrukce a metody vylehčování konstrukce. Uvádí zásady provádění podloží násypu, násypu, zářezu a odřezu a aktivní zóny (podloží vozovky). Vymezuje problematiku zkoušení – průkazní zkoušky, kontrolní zkoušky při provádění a po zhotovení zemního tělesa včetně geotechnického monitoringu. V přílohách uvádí klasifikaci zemin, požadované stupně bezpečnosti zářezu a násypu, metodiku stanovení těžitelnosti hornin a vlastnosti zvláštních typů zemin.
Tato norma stanovuje požadavky pro navrhování a prováděnízemního tělesa pozemních komunikací. Platípro stavby zemního tělesa z přírodních (neupravených) zemin a skalních hornin, z eluviíhornin, popř. z druhotných surovin (popílků, recyklovaných materiálů, strusky apod.) nebo z upravených zemin. Obecněplatíi pro násypy vyztužené(geosyntetiky nebo jinými výztužnými prvky), vylehčené(lehkým keramickým kamenivem, polystyrenem) a vrstevnaté.
Tato norma popisuje referenční metodu, používanou při zkouškách typu a v případě sporu, pro stanovení odolnosti proti otěru hrubého kameniva (hlavní text) a kameniva pro kolejové lože (příloha A). V jiných případech, konkrétně při kontrole řízení výroby, smí být použity jiné metody s podmínkou, že jsou vhodné a podobné stanovené referenční metodě. Vzorek je normálně zkoušen v mokrém stavu, ale zkouška smí být provedena také v suchém stavu.
Tato norma platí pro přírodní, umělé a recyklované kamenivo používané ve stavebnictví a stavebním inženýrství.
Tato norma určuje referenční metody pro stanovení objemové hmotnosti zrn a nasákavosti hutného a pórovitého kameniva, používané při zkouškách typu a v případě pochybnosti. V jiných případech, konkrétně při kontrole řízení výroby, se smí použít jiné metody s podmínkou, že jsou vhodné a podobné stanovené referenční metodě. Pro usnadnění jsou některé z těchto jiných metod také popsány v této evropské normě.
Tato evropská norma určuje vlastnosti kameniva a fileru jako kameniva, získaného úpravou přírodního, umělého nebo recyklovaného materiálu a směsi těchto kameniv pro použití do betonu. Zahrnuje kameniva, která mají objemovou hmotnost zrn vysušených v sušárněvětší než 2000 kg/m3pro všechny druhy betonů, včetně betonů, které jsou ve shodě s EN 206-1 a betonůpoužívaných pro cementobetonové kryty vozovek a jiné pojížděné plochy a betony používané pro betonové prefabrikáty.
Verze + A1 – Také zahrnuje recyklované kamenivo s objemovou hmotností zrn od 1500 kg/m3 do 2000 kg/m3 a příslušným upozorněním na recyklované drobné kamenivo (4mm) s příslušným upozorněním.
Tato norma obsahuje části týkající se recyklovaného kameniva:
Požadavky na fyzikální vlastnosti
- Klasifikace složek hrubého recyklovaného kameniva – stanovuje poměr složek materiálů vhrubém recyklovaném kamenivu, musíse stanovit podle EN 933-11 a musíbýt deklarován podle příslušných kategorií.
- Nasákavost – pokud nasákavost kameniva stanovená podle EN 1097-6 není větší než 1 %, lze kamenivo považovat za odolné proti zmrazování a rozmrazování. K posouzení odolnosti kameniva proti zmrazování a rozmrazování se může použít buď hodnota mrazuvzdornosti stanovená podle EN 1367-1 nebo hodnota zkoušky síranem hořečnatým stanovená podle EN 1367-2. Zkouška síranem hořečnatým není vhodná pro recyklované kamenivo, které má částice spojeny cementem.
Požadavky na chemické vlastnosti
- Chloridy – obsah chloridových iontů, rozpustných vkyseliněv recyklovaném kamenivu do betonu se stanoví podle EN 1744-5 a musí být, na vyžádání, deklarováno výrobcem. U recyklovaných kameniv, zvláště těch, které obsahují ztvrdlý beton nebo maltu, chloridy mohou být vázány v hlinitanu vápenatém a jiných fázích. Vázané chloridy nelze vyluhovat vodou postupy uvedenými v kapitole 7 EN 1744-1:1998 ani tehdy je-li vzorek rozemlet na jemný prášek před vyluhováním. U většiny recyklovaných kameniv je obsah chloridových iontů nízký. Obsah chloridů rozpustných v kyselině, stanovený podle EN 1744-5 bude pravděpodobně nadhodnocen a vyšší, než je skutečný obsah chloridů a tato hodnota by se měla použít ve výpočtu chloridových iontů v Tím bude zaručena dalšírezerva bezpečnosti.
- Složky obsahující sírany – pokud se požaduje obsah vodou rozpustných síranů vrecyklovaném kamenivu stanovených dle EN 1744-1, musíse deklarovat příslušnou kategorií. Sírany rozpustné ve vodě v recyklovaném kamenivu, stanovené podle EN 1744-1 jsou v podstatě možné reaktivní sírany (např. sádrové omítky) a mohou také být příčinou agresivního rozpínání v betonu.
- Složky, které ovlivňují průběh tuhnutí a tvrdnutí betonu – pokud se požaduje posouzení vlivu vodou rozpustných látek zrecyklovaného kameniva na počátečnídobu tuhnutícementovékaše, musíse vyzkoušet podle EN 1744-6. Některé složky mohou nepříznivě ovlivnit rychlost hydratace cementu změnou průběhu tuhnutí a tvrdnutí betonu. Humusovité látky a materiály obsahující cukr jsou dva případy látek, které mohou mít tento vliv. Některé jílovité minerály také nepříznivě ovlivňují vývoj pevnosti a trvanlivosti betonu.
- Složky recyklovaného kameniva, které mohou nepříznivě ovlivnit dobu tuhnutí a tvrdnutí betonu mohou být neorganické, a proto nemohou být zjistitelné postupy uvedenými v 15.3 EN 1744-1:1998. Je proto nutné u recyklovaného kameniva používat postupy uvedené v EN 1744-6.
- Přítomnost organických látek – dvě srovnávací zkoušky na přítomnost organických látek se obvykle používají, zkouška hydroxidem sodným a kyselinou fulvo (viz EN 1744-1:1998, 15.1 a 15.2). Obě zkoušky se mohou aplikovat u recyklovaného kameniva. Pokud kapalina nad vzorkem při těchto zkouškách je světlejší než standartní barvy, kamenivo se považuje jako bez organických látek.
- Složky recyklovaného kameniva, které mohou nepříznivě ovlivnit dobu tuhnutí a tvrdnutí betonu mohou být anorganické, a tudíž nezjistitelné postupy uvedenými v3 EN 1744-1:1998. Pro recyklovanékamenivo se mápoužít postup uvedenýv EN 1744-6.
Identifikace – kamenivo musí být identifikováno.
- U recyklovaného kameniva musí být dokumentace doplněna o údaje vstupního materiálu, který má být recyklován. Údaje o vstupním materiálu pro recyklaci musí obsahovat:
- Druh základního materiálu
- Zdroj a místo původu
- Dodavatel a dopravce
Alkalicko-křemičitá reakce s recyklovaným kamenivem – používání recyklovaného kameniva může ovlivnit vhodnost výše uvedených opatření. V případěrecyklovaného kameniva z betonu, bude nutnése ujistit, že původníbeton neobsahuje reaktivní kamenivo a tam, kde obsah alkálií v novém betonu (nebo použitím cementu) je omezen, obsah alkáliív recyklovaném kamenivu z betonu bude muset být stanoven a brán v úvahu. V případěvšeobecného recyklovaného kameniva, bude vhodnéuvažovat materiál jako možné reaktivní kamenivo, pokud nebylo konkrétně prokázáno, že není reaktivní. V obou případech by se měla vzít v úvahu možnost nepředvídanévariability skladby.
Tato evropská norma definuje vizuální zkušební metodu pro stanovení množství a složení hrubých cizorodých látek v asfaltovém recyklátu. Metoda pro stanovení množství a složení drobnějších cizorodých látek a jejich součástí v asfaltovém recyklátu je uvedena v příloze A. Tato metoda není vhodná pro kompletní klasifikaci cizorodých látek, které se mohou vyskytovat v asfaltové směsi.
Tato evropská norma stanovuje vlastnosti kameniva a fileru, získaného zpracováním přírodních, umělých, nebo recyklovaných materiálů pro použití v asfaltových směsích a povrchových vrstvách pozemních komunikací, letištních a jiných dopravních ploch. Předmětem této normy není použití vybouraných asfaltových směsí.
Norma slouží k hodnocení shody výrobků s touto evropskou normou.
Poznámka 1 Požadavky této evropské normy jsou založeny na zkušenostech s druhy kameniva se stanoveným modelem použití. Je třeba věnovat zvýšenou pozornost při rozhodnutí užívat kameniva ze zdrojů, které nemají takový zavedený model konečného použití, např. recyklovaná kameniva a kameniva získaná z určitých vedlejších průmyslových produktů. Takové druhy kameniva, které mají splňovat všechny požadavky této evropské normy, mohou mít jiné charakteristiky, které nejsou zahrnuty v Mandátu M 125, které se netýkají většiny druhů kameniva se zavedeným modelem použití a pokud se požadují, mohou se použít k posouzení jeho vhodnosti předpisy platné v místě jejich použití.
Poznámka 2 Vlastnosti pórovitého kameniva jsou specifikovány v prEN 13055-2.
Tato evropská norma určuje vlastnosti pórovitého kameniva (LWA), a z něho pocházejících filerů, získaného zpracováním přírodních nebo umělých materiálů a směsí tohoto kameniva pro použití do betonu, malty a injektážní malty, do asfaltových směsí a povrchových úprav a do nestmelených a hydraulicky stmelených směsí.
Tato norma se vztahuje na pórovité kamenivo nerostného původu s objemovou hmotností nepřesahující 2 000 kg/m3(2,000 Mg/m3) nebo sypnou hmotností nepřesahující 1 200 kg/m3(1,200 Mg/m3) a zahrnuje:
- přírodní pórovité kamenivo;
- pórovité kamenivo vyrobené z přírodních materiálů;
- pórovité kamenivo vyrobené z vedlejších produktů průmyslových procesů nebo z recyklovaných materiálů;
- pórovité kamenivo jako vedlejší produkt průmyslových procesů.
Seznam zdrojů materiálů a specifických materiálů, které jsou v rozsahu předmětu této normy, je uveden v příloze A (normativní).
Recyklované kamenivo ze stavebního a demoličního odpadu a popel ze spaloven komunálního odpadu (MIBA) zahrnuje EN 12620, EN 13043, EN 13139 a EN 13242.
Některé pórovité kamenivo, určené pro specifické použití, je zahrnuto v samostatných evropských výrobkových normách uvedených v příloze B (normativní).
Požadavky uvedené v této evropské normě se nemusí týkat všech typů pórovitého kameniva. Požadavky a tolerance pro specifické použití se mohou upravit podle konečného použití.
Použití recyklace ve výrobě asfaltových směsí vyžaduje specifikovat R-materiál jako stavební materiál způsobem obdobným jako u kameniva a asfaltových pojiv. Ve výrobkových normách EN 13108-1 až EN 13108-7 a EN 13108-9 je užití R-materiálu povoleno při splnění požadavků, které se vztahují k jeho procentuálnímu přidanému množství.
Znovuzískaná asfaltová směs zahrnuje asfaltové směsi získané odfrézováním asfaltových vrstev, vybouráním desek (ker) z vrstev pozemních komunikací, dopravních a jiných ploch, jakož i asfaltové směsi z neshodné nebo nadbytečné výroby.
Zpracování znovuzískané asfaltové směsi vede k získání R-materiálu, který je vhodný a připravený k použití jako stavební materiál pro asfaltovou směs po jeho odzkoušení, posouzení a klasifikaci podle této normy. R-materiál (RA) lze použít jako stavební materiál pro asfaltové směsi vyrobené na obalovně asfaltových směsí v souladu se specifikacemi pro takové směsi.
Tato evropská norma obsahuje požadavky na R-materiál z hlediska vlastností pojiva a kameniva a cizorodých látek, které platí ve všech případech použití R-materiálu. Kromě toho tato evropská norma uvádí, které vlastnosti R-materiálu a jeho složek musí být deklarovány a zdokumentovány, pokud je nezbytný popis vstupní suroviny.
Jelikož jsou požadavky na asfaltové směsi shodné pro směsi s obsahem R-materiálu i bez něho, je důležitý soubor vlastností R-materiálu. Pro stanovení kvality výrobku, tj. nové asfaltové směsi, do které má být R-materiál přimíchán, jsou podstatné zrnitost a vlastnosti kameniva, obsah pojiva, vlastnosti pojiva, jakož i obsah cizorodých látek přítomných v R-materiálu. Úroveň homogenity R-materiálu určuje jeho maximální množství, které lze v praxi použít.
Velikost zrn asfaltové směsi v R-materiálu, která může mít podobu od velkých kusů po jemnozrnný odfrézovaný materiál, je důležitá pouze pro zpracování R-materiálu do nově vyráběné asfaltové směsi.
Tato evropská norma uvádí požadavky na specifikaci R-materiálu, který je přidáván do vybraných asfaltových směsí zpracovávaných za horka. Norma uvádí požadavky na uložení a deklaraci vlastností R-materiálu. Tato norma není harmonizovanou normou a neobsahuje národní přílohu. Limity na procentuální množství přidávaného R-materiálu do obrusných, ložních a podkladních vrstev jsou uvedeny v národních přílohách výrobkových norem ČSN EN 13108-1 až 7.
Pozn. autorů: Z hlediska znovuzískané asfaltové směsi se jedná o klíčový evropský předpis, který aktuálně má novou verzi z roku 2017, která všem musí projít veřejným schválením na úrovní Evropské unie, aby bylo možné výrobky vymezené na základě této normy používat s CE značkou. Norma dosud nemá český ekvivalent (národní aplikační dokument).
Tato evropská norma určuje vlastnosti kameniva a fileru jako kameniva, získaného úpravou přírodního, umělého nebo recyklovaného materiálu a smícháním těchto kameniv pro použití v maltě, např.:
- malta pro zdění,
- podlahová/potěrová malta,
- malta pro vnitřní omítky,
- malta pro vnější omítky,
- zvláštní podkladní materiály,
- sanační malty,
- injektážní malty,
pro budovy, pozemní komunikace a inženýrské stavby.
Tato norma se nezabývá filerem, který se používá jako doplňující nebo inertní složka cementu fileru jako kamenivo aktivní příměs, ale jen jako inertní filer jako kamenivo pro maty nebo jako kameniva pro povrchové vrstvy průmyslových podlah.
Je uvedeno k hodnocení shody výrobků s touto evropskou normou.
POZNÁMKA 1 Požadavky v této evropské normě jsou založeny na zkušenostech s používanými druhy kameniva. Pokud se použije kamenivo ze zdrojů, kde není tolik zkušeností, musí se postupovat opatrně, např. u recyklovaného kameniva a kameniva vznikajícího jako vedlejší produkt průmyslové výroby. Takovéto kamenivo, které musí vyhovovat všem požadavkům této evropské normy, může mít jiné charakteristiky, které nejsou uvedeny v Mandátu M 125 (v platném znění), které nejsou požadovány u běžně používaných druhů kameniva, a proto, pokud se požadují mohou se použít k posouzení jeho vhodnosti předpisy platné v místě použití.
POZNÁMKA 2 Vlastnosti pórovitého kameniva jsou specifikovány v prEN 13055-1.
ato evropská norma určuje požadavky pro průmyslově vyráběné výrobky z minerální vlny, s povrchovou úpravou nebo bez ní, používané pro tepelnou izolaci budov. Výrobky se zhotovují ve formě rolí, rohoží nebo desek.
Tato norma popisuje vlastnosti výrobků a obsahuje postupy zkoušení, hodnocení shody, označování a značení štítkem.
Výrobky podle této normy se také používají v předem vyrobených tepelně izolačních systémech a v kompozitních panelech; norma nezahrnuje vlastnosti systémů, do nichž jsou tyto výrobky včleněny.
Tato norma nestanovuje požadovanou úroveň dané vlastnosti kterou musí výrobek dosáhnout, aby se prokázala jeho vhodnost pro konkrétní použití. Požadované úrovně pro dané použití lze nalézt v předpisech nebo v souvisejících normách.
Tato norma se netýká výrobků s deklarovaným tepelným odporem nižším než 0,25 m2·K/W nebo s deklarovaným součinitelem tepelné vodivosti vyšším než 0,060 W/(m·K) při 10 °C.
Tato norma se netýká izolačních výrobků zhotovovaných na místě (in situ) ani výrobků určených pro izolování zařízení budov a průmyslových instalací.
Tato evropská norma určuje požadavky na průmyslově zhotovené výrobky z pěnového polystyrenu, s povrchovou úpravou nebo bez ní, používané pro tepelnou izolaci budov. Výrobky se zhotovují ve formě desek nebo rolí, nebo jsou tvarované jinak.
Tato norma popisuje charakteristiky výrobků a obsahuje postupy zkoušení, hodnocení shody, označování a značení štítkem.
Výrobky podle této normy se také používají jako zvuková izolace a v předem vyrobených tepelně izolačních systémech a v kompozitních panelech; norma se netýká funkčních vlastností systémů, do nichž jsou tyto výrobky včleněny.
Tato norma nestanovuje požadovanou úroveň dané vlastnosti, které musí výrobek dosáhnout, aby se prokázala jeho vhodnost pro konkrétní použití. Třídy a úrovně, požadované pro dané použití, lze nalézt v předpisech nebo v souvisejících normách.
Tato norma neplatí pro výrobky s deklarovaným tepelným odporem nižším než 0,25 m2·K/W nebo s deklarovaným součinitelem tepelné vodivosti vyšším než 0,060 W/(m·K) při 10 °C.
Tento dokument nahrazuje EN 13172:2008.
Tato evropská norma specifikuje obecné postupy a kritéria hodnocení shody, které se uplatní při použití evropských harmonizovaných norem pro tepelněizolační výrobky. Ustanovení normy je možné použít také pro dobrovolnou certifikaci.
Tato evropská norma platí pro průmyslově vyráběné tepelněizolační výrobky pro budovy, technická zařízení budov a průmyslové instalace, pro tepelněizolační výrobky vyráběné in situ pro použití v budovách a výrobky vyráběné in situ pro technická zařízení budov a průmyslové instalace a pro vnější tepelněizolační kompozitní systémy.
Tato evropská norma určuje vlastnosti kameniva, získaného zpracováním přírodních, umělých nebo recyklovaných materiálů pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace.
Je uvedeno hodnocení shody výrobků s touto evropskou normou.
POZNÁMKA 1 Kamenivo používané v konstrukcích má vyhovovat všem požadavkům této evropské normy. Mandát M/125 „Kamenivo“ zahrnuje jak běžné druhy přírodního i umělého kameniva včetně recyklovaného kameniva, tak i některé kamenivo z nových nebo neznámých zdrojů. Recyklované kamenivo je zahrnuto do této normy a nové zkušební metody pro toto kamenivo jsou v pokročilém stadiu příprav. U neznámého kameniva z druhotných zdrojů práce na přípravě norem teprve nyní začala a bude zapotřebí ještě nějaký čas k jednoznačnému určení původů a charakteristik těchto materiálů. V současnosti tyto méně známé materiály, když se dodávají na trh jako kamenivo, musí plně vyhovovat této normě a národním předpisům pro nebezpečné látky (viz příloha ZA této normy) podle určeného použití. Doplňující charakteristiky a požadavky se mohou specifikovat případ od případu podle zkušeností při používání výrobku a definovat v konkrétních smluvních dokumentechTM.
POZNÁMKA 2 Vlastnosti pórovitého kameniva jsou specifikovány v EN 13055-2.
Tato evropská norma uvádí vlastnosti a požadavky na práškové výrobky určené pro stavební účely, jejichž základní složkou je sádrové pojivo. Tato evropská norma zahrnuje předem umísené stavební malty pro vnitřní omítání zdí a stropů, kde se aplikují jako pohledový materiál vhodný k výzdobě. Aby tyto výrobky vyhověly požadavkům na jejich použití, mají speciální složení s použitím příměsí / přísad, kameniv a jiných pojiv. Jsou zahrnuta také sádrová pojiva a sádrové stavební malty pro ruční a strojní použití.
Tuto evropskou normu lze také použít pro sádrová pojiva určená pro použití buď přímo na staveništi, nebo pro další procesy zahrnující výrobu sádrových bloků, sádrokartonových desek, sádrových desek vyztužených vlákny, sádrových vláknitých výrobků a sádrových stropních prvků. Zahrnuta je také sádrová malta pro vyzdívání, která se používá na vnitřní nenosné příčky nevystavené vodě.
Tato evropská norma uvádí referenční zkoušky technických vlastností a zajišťuje hodnocení shody výrobků s touto evropskou normou
Stavební vápno, jako hydroxid vápenatý, může být použito jako přídavné pojivo společně s pojivem ze síranu vápenatého. Je-li základní aktivní stavební složkou ve stavební maltě síran vápenatý, pak je tato malta zahrnuta v této evropské normě. Je-li základní aktivní stavební složkou ve stavební maltě stavební vápno, pak je taková malta zahrnuta v EN 998-1.
Tato evropská norma předepisuje požadavky pro nestmelené směsi použité pro provádění a údržbu pozemních komunikací, letištních a jiných dopravních ploch (viz dále jen vozovek). Požadavky jsou definovány pomocí příslušných vzájemných odkazů na EN 13242. Tato evropská norma se používá pro nestmelené směsi z přírodního, umělého a recyklovaného kameniva (viz příloha A) s velikostí horního síta (D) od 8 mm do 90 mm a velikostí dolního síta (d) = 0 v místě dodávky.
Tato evropská norma určuje požadavky, základní funkční kriteria a hodnocení shody pro nevyztužené, železobetonové a předpjaté betonové prefabrikáty vyrobené z lehkého, obyčejného a těžkého betonu v souladu s EN 206-1 bez významného obsahu vzduchových dutin nad rámec plánovaného provzdušnění. Norma se vztahuje i na beton obsahující vlákna (ocelová, polymerová nebo jiná) pro jiné než mechanické vlastnosti. Norma nezahrnuje prefabrikované železobetonové dílce z betonu s pórovitým kamenivem s otevřenou strukturou.
Norma se může používat také pro specifikaci výrobků, pro které neexistuje norma. Ne všechny požadavky (kapitola 4) této normy se vztahují na všechny betonové prefabrikáty.
Pokud existuje specifická výrobková norma, její ustanovení jsou nadřazeny této normě.
Betonové prefabrikáty pojednané v této normě jsou továrně vyrobené stavební dílce pro pozemní a inženýrské stavby. Tato norma se smí použít též pro výrobky vyráběné na staveništi, jestliže je výroba ochráněna před nepříznivými vlivy počasí a řízena podle ustanovení kapitoly 6.
Výpočet a návrh prefabrikátů není předmětem této normy, avšak norma nabízí pro neseismické zóny informace o:
-
volbě dílčích součinitelů spolehlivosti definovaných v příslušném Eurokódu;
-
definicích některých požadavků na konstrukce z předpjatého betonu.“
V tomto novém vydání, jsou uvedeny požadavky na znovu použité drcené a recyklované hrubé kamenivo do betonu (v Příloze Q). Tato příloha zmiňuje možnosti použití recyklovaného hrubého kameniva, které pochází z prefabrikovaných výrobků dané výroby. Dále určuje možnost využití recyklovaného hrubého kameniva z vnějších zdrojů. Na závěr se tato norma zmiňuje normu ČSN EN 206+A1, kde jsou stanoveny podmínky pro využití recyklovaného hrubého kameniva, a které mají být brány v potaz.
Tato evropská norma určuje vlastnosti kameniva, získaného úpravou přírodního, umělého nebo recyklovaného materiálu a směsi těchto kameniv pro použití jako kámen pro vodní stavby.
Norma slouží k hodnocení shody výrobků s touto evropskou normou.
POZNÁMKA 1 Požadavky v této evropské normě jsou založeny na zkušenostech s používanými druhy kamene pro vodní stavby. Pokud se použije kámen pro vodní stavby ze zdrojů, kde není tolik zkušeností, musí se postupovat opatrně, např. u recyklovaného kamene pro vodní stavby a kamene pro vodní stavby vznikajícího jako vedlejší produkt průmyslové výroby. Takový kámen pro vodní stavby, který musí vyhovovat všem požadavkům této evropské normy, může mít jiné charakteristiky, které nejsou uvedeny v Mandátu M 125 (v platném znění), které nejsou požadovány u běžně používaných druhů kamene pro vodní stavby, a proto, pokud se požadují, mohou se použít k posouzení jeho vhodnosti předpisy platné v místě použití.
POZNÁMKA 2 Drobnější kamenivo než je specifikováno v této evropské normě se používá pro konstrukce vodních staveb. Pro takové kamenivo se musí použít evropské normy pro kamenivo s jiným určeným použitím.
Tato evropská norma určuje odběr vzorků a zkušební metody pro přírodní, umělé i recyklované kamenivo pro použití jako kámen pro vodní stavby. Tato norma stanovuje referenční metody, které se mají použít pro zkoušky typu a v případech sporu, když byla použita alternativní metoda. V jiných případech, konkrétně při kontrole řízení výroby, se smí použít jiné metody s podmínkou, že jsou vhodné a podobné stanovené referenční metodě.
Tato evropská norma určuje vlastnosti kameniva, získaného úpravou přírodního nebo umělého materiálu nebo recyklací drceného nestmeleného kameniva pro použití na stavbu železniční tratě NP. Pro účely této normy je toto kamenivo nazýváno jako kamenivo pro kolejové lože.
Je uvedeno hodnocení shody výrobků s touto evropskou normou.
POZNÁMKA Požadavky v této evropské normě jsou založeny na zkušenostech s používanými druhy kameniva. Má-li se použít kamenivo ze zdrojů, kde není tolik zkušeností, musí se postupovat opatrně, např. u recyklovaného kameniva a kameniva vznikajícího jako vedlejší produkt průmyslové výroby. Takovéto kamenivo, které musí vyhovovat všem požadavkům této evropské normy, může mít jiné charakteristiky, které nejsou uvedeny v Mandátu M 125 (v platném znění), které nejsou požadovány u běžně používaných druhů kameniva, a proto, pokud se požadují, mohou se použít k posouzení jeho vhodnosti předpisy platné v místě použití.
Tato norma určuje referenční metodu pro posouzení vlivu kameniva na smršťování betonu používanou pro zkoušku typu a v případech sporu. Pro jiné účely, zejména pro řízení výroby se mohou použít jiné metody za předpokladu, že byl stanoven vyhovující vztah s referenční metodou.
Tato norma je založena na zkoušení betonu stálého složení s maximálním zrnem kameniva 20 mm.
POZNÁMKA 1 Pokyny při použití většího maximálního zrna kameniva jsou uvedeny v příloze A. Údaje o shodnosti pro různá maximální zrna kameniva a pro různý obsah vody v betonu nejsou k dispozici.
POZNÁMKA 2 V případech kdy se požaduje stanovit vliv na smršťování betonu pouze u hrubého kameniva, případně jen u drobného kameniva (písku), pak se musí použit druhá frakce kameniva (drobné nebo hrubé kamenivo) se známým nízkým vlivem na smršťování.
POZNÁMKA 3 Kameniva s větší nasákavosti a/nebo pórovité může v betonu se stanoveným množstvím vody vyústit v nedostatečné zpracovatelnosti, která neumožňuje dokonalé zhutnění zkušebních těles. To se může obvykle objevit u kameniva, které má hodnotu nasákavosti větší než 3,5 % nebo měrnou hmotnost vysušeného kameniva menší než 2,45 Mg/m3 (například u recyklovaného kameniva). V těchto případech jiná metoda (bez údajů o shodnosti) se může použít s následujícími změnami betonové směsi:
- použití kameniva, které je nasáklé vodou a s osušeným povrchem;
- použití přísady redukující vodu.
Poznámka o detailech jakékoliv úpravy složení směsi musí být uvedena v protokolu o zkoušce.
Tato evropská norma specifikuje požadavky pro:
- složky betonu aostatnímateriály pro cementobetonovékryty;
- vlastnosti čerstvého aztvrdlého betonu.
Tato evropská norma platí pro cementobetonové kryty betonované na místě. Tato evropská norma se netýká válcovaných betonů.
Tato evropská norma je určena pro cementobetonové kryty silnic, dálnic a letišť, chodníků, cyklistických stezek, skladovacích ploch, všeobecněvšech cementobetonových krytůzatěžovaných dopravou.
Tato norma definuje desky na bázi dřeva pro použití ve stavebnictví a stanovuje příslušné charakteristiky a odpovídající zkušební metody pro stanovení těchto charakteristik pro surové, opláštěné, dýhované nebo lakované desky na bázi dřeva:
- pro vnitřní použití na nosné stavební prvky v suchém prostředí;
- pro vnitřní (nebo kryté venkovní) použití na nosné stavební prvky ve vlhkém prostředí;
- pro venkovní použití na nosné stavební prvky;
- pro vnitřní použití na nenosné stavební prvky v suchém prostředí;
- pro vnitřní (nebo kryté venkovní) použití na nenosné stavební prvky ve vlhkém prostředí;
- pro venkovní použití na nenosné stavební prvky;
- pro použití na nosné podlahy na polštářích v suchém, vlhkém nebo venkovním prostředí;
- pro použití na nosné střešní bednění na krokvích v suchém, vlhkém nebo venkovním prostředí;
- pro použití na nosné stěnové bednění na rámové konstrukci v suchém, vlhkém nebo venkovním prostředí.
Stanovuje hodnocení shody a požadavky na označování těchto výrobků.
Tato norma platí pro desky na bázi dřeva pro použití ve stavebnictví ve formě desek z rostlého dřeva, vrstveného dřeva (LVL), překližovaných desek, desek z orientovaných plochých třísek (OSB), třískových desek pojených syntetickými pojivy a cementem, vláknitých desek vyrobených mokrým procesem (tvrdé, polotvrdé, izolační) a suchým procesem (MDF). Mohou obsahovat chemické přísady pro zlepšení požární odolnosti a odolnosti proti biologickým škůdcům, např. houbám a hmyzu.
Tato norma není určena pro použití na desky na bázi dřeva pro použití mimo stavebnictví.
Tato evropská norma platí pro stříkaný beton používaný pro opravu a modernizaci konstrukcí, pro nové konstrukce a zpevňování terénu.
Tato evropská norma obsahuje:
- klasifikaci, týkající se konzistence mokré směsi;
- stupně vlivu prostředí; mladý beton, ztvrdlý beton a beton vyztužený vlákny;
- požadavky na výchozí materiály, na složení směsi a na základní směs, na čerstvý a ztvrdlý beton a všechny druhy stříkaného betonu vyztuženého vlákny;
- specifikace pro typové směsi a směsi předepsaného složení
Tato evropská norma platí pro stříkaný beton používající mokrou směs, stejně jako pro stříkaný beton ze suché směsi.
Podklady, na které může být stříkaný beton aplikován, zahrnují:
- terén (hornina a zemina);
- stříkaný beton;
- různé druhy bednění;
- stavební prvky tvořené betonem, zdivem a ocelí;
- drenážní materiály;
- izolační materiály.
Doplňující nebo odlišné požadavky mohou být nutné pro aplikace, které nejsou uvedeny v tomto dokumentu, například ohnivzdorné stavební hmoty.
Tato evropská norma určuje terminologii a klasifikaci výrobků z umělého kamene. Výrobky z umělého kamene jsou průmyslové výrobky vyrobené hlavně z cementu, pryskyřice nebo jejich směsi, kamene a dalších přísad. Jsou vyráběny průmyslově v geometrických tvarech na stabilních zařízeních pomocí lisování. Na trh jsou uváděny v podobě hrubých bloků, hrubých desek, desek, dlaždic, rozměrných kamenných výrobků a jiných na rozměr řezaných výrobků.
Tato evropská norma stanoví postupné kroky pro přípravu a použití plánu vzorkování. Plán vzorkování popisuje metodu odběru laboratorního vzorku nutného pro splnění cílů programu vzorkování. Principy nebo základní pravidla navržené v této evropské normě poskytují rámec, který může být použit manažerem projektu pro: – tvorbu normalizovaných plánů vzorkování pro používání v běžných nebo rutinně řešených situacích (zpracování dceřiných nebo odvozených norem podle přesně definovaných scénářů evropské a národní legislativy); – zahrnutí specifických požadavků vzorkování podle evropské a národní legislativy; – návrh a tvorbu plánu vzorkování pro použití případ od případu. Tato evropská norma byla vyvinuta pro charakterizaci odpadů.
Tato evropská norma se zabývá požadavky a základními funkčními kritérii a tam, kde to připadá v úvahu, určuje minimální hodnoty pro prefabrikované základové prvky (sloupy se zabudovanými základovými prvky, patky s prohlubněmi, kalichy) vyrobené z obyčejného železobetonu, které se používají pro nosné části budov navržené podle EN 1992-1-1.
Tato evropská norma uvádí terminologii, požadované technické vlastnosti, tolerance, odpovídající fyzikální vlastnosti a zvláštní hlediska dopravy a montáže.
Tato evropská norma nezahrnuje únosnost, která je určena na základě zkoušek.
Tato evropská norma popisuje metodu specifikování charakteristik dodávaných polystyrenových (PS) recyklátů.
Udává nejdůležitější charakteristiky a přidružené metody zkoušení pro posouzení jednotlivé dávky PS recyklátů určených pro použití v polotovarech a hotových výrobcích.
Je určena k tomu, aby napomáhala zainteresovaným stranám dohodnout se na specifikacích na recyklovaný PS pro zvláštní a všeobecné použití.
Tato norma nezahrnuje charakterizaci plastových odpadů. Viz EN 15347.
Tato norma je použitelná, aniž jsou dotčeny jakékoliv právní předpisy.
Tato evropská norma specifikuje postupy nezbytné pro sledovatelnost recyklovaných plastů. Poskytuje základnu pro postup výpočtu obsahu recyklovaného materiálu ve výrobku.
Tato norma je použitelná, aniž jsou dotčeny jakékoliv právní předpisy.
POZNÁMKA Postupy jsou potřebné ke stanovení nebo popsání sledovatelnosti, sledovatelnost může být použita jako základna pro výpočet obsahu recyklovaného materiálu.
Recyklace plastových odpadů je jedním druhem procesu regenerace materiálu, kterým se šetří zdroje (prvotní suroviny, voda a energie) a současně se minimalizují škodlivé emise do ovzduší, vody a půdy a rovněž dopady na lidské zdraví. Environmentální dopady recyklace se musí posuzovat během celého životního cyklu systému recyklace (od místa vzniku odpadu po likvidaci konečných reziduí). Aby se zajistilo, že recyklace představuje nejlepší environmentální možnost nakládání s dostupnými odpady, měly by být pokud možno splněny některé nezbytné předpoklady:
uvažované recyklační schéma by mělo způsobovat menší environmentální dopady než alternativní možnosti regenerace;
mělo by být definováno existující nebo potenciální odbytiště, které bude zajišťovat udržitelný provoz průmyslové recyklace;
musí být správně navržena schémata sběru a třídění, aby dodávání souborů recyklovatelného plastového odpadu bylo přiměřeně dobře sladěno s dostupnými recyklačními technologiemi a (měnícími se) potřebami identifikovaných odbytišť, přednostně s minimálními společenskými náklady.
Tato norma byla vypracovaná podle směrnic o environmentálních dopadech, které vypracoval CEN a podle CEN/TR 15353 Plasty – Recyklované plasty – Pokyny pro tvorbu norem na recyklované plasty.
POZNÁMKA CEN/TR 15353 bere do úvahy všeobecné environmentální dopady, které jsou charakteristické pro proces recyklace.
Právní předpisy, mezinárodní normy nebo koneční uživatelé mohou vyžadovat vysledovatelnost (zjistitelnost) složek tvořících výrobek, aby byla umožněna lepší kontrola (řízení) výrobku nebo zjištění a odstranění nežádoucího materiálu a/nebo vadných výrobků z trhu. Účelem této normy je popsat postupy nezbytné pro mechanickou recyklaci, které jsou nutné pro výrobky, které mají být vyrobeny zcela nebo částečně z recyklovaných plastů a vyžadují doklad o sledovatelnosti. To umožní výrobcům používat recyklované materiály s důvěrou a poskytovat konečným uživatelům podklady pro jejich akceptování.
Často je však nemožné vysledovat každý jednotlivý výrobek do etapy konečného užití a kontrolovat použití výrobku během jeho životnosti.
Následkem toho jsou výrobky po určitý časový úsek mimo průmyslovou kontrolu. Je možné, že během této doby dojde ke kontaminaci jinými materiály, která může mít vliv na vhodnost výrobku pro recyklaci pro zamýšlená použití. V tomto případě mají subjekty recyklující plastový odpad dvě možnosti. Buď vstupní kontrola nebo třídicí zařízení zaručuje, že se nečistota nedostane do recyklačního procesu nebo se musí použít kvalifikovaný (přesně stanovený) postup, ve kterém znečištění a/nebo příměsi jsou odstraněny do takové míry, že nemají vliv na zamýšlené použití recyklovaného materiálu.
Kromě toho se během zpracování a používání původního výrobku mohou projevit chemické změny nebo změny struktury. V tomto případě subjekty recyklující plastový odpad je mohou recyklovat na nové materiály se zhoršenými vlastnostmi nebo mohou zkusit napravit poškození materiálu nebo mohou vylepšit vlastnosti materiálu přídavkem prvotních složek nebo přísad.
Recyklační proces by měl být navržen tak, aby znečistění nebo poškození materiálu, které by mohlo mít vliv na zamýšlené použití, bylo odstraněno nebo opraveno do té míry, že nebude mít negativní vliv na vhodnost recyklovaného materiálu pro zamýšlené použití. Pokud takové znečištění nebo poškození materiálu nemůže být během recyklace odstraněno nebo opraveno, nákup a/nebo kontrola vstupních materiálů by měla zaručovat, že kontaminovaný nebo poškozený materiál nevstoupí do procesu v množství, které by ovlivnilo vlastnosti recyklátu.
Kontroly vstupního materiálu, recyklačního procesu a vyrobeného materiálu jsou základními nástroji, které určují kvalitu recyklovaných výrobků.
Jestliže je známý původ všech složek výrobku, původních i recyklovaných, je možné vypočítat obsah recyklovaného materiálu, tato hodnota může být vyžadována zákazníky nebo dozorovými orgány.
Tato evropská norma popisuje metodu specifikování charakteristik dodávaných polyvinylchloridových (PVC) recyklátů.
Udává nejdůležitější charakteristiky a přidružené metody zkoušení pro posouzení PVC recyklátů určených pro použití v polotovarech a hotových výrobcích.
Je určena k tomu, aby napomáhala zainteresovaným stranám dohodnout se na specifikacích na recyklovaný PVC pro zvláštní a obecné použití.
Tato evropská norma nezahrnuje charakterizaci plastových odpadů. Viz EN 15347.
Tato evropská norma je použitelná, aniž jsou dotčeny jakékoliv právní předpisy.
Tato evropská norma poskytuje schéma pro charakterizaci plastových odpadů, ve kterém jsou uvedeny ty vlastnosti, u kterých musí dodavatel odpadů vypracovat informace dostupné odběrateli a metody zkoušení, kde je to potřebné. Ve schématu jsou informace rozděleny na „Požadované údaje“, které jsou povinné a doplňkové „Volitelné údaje“, ze kterých si může dodavatel vybrat, pokud chce poskytnout další hodnoty odpadů.
Tato norma je použitelná, aniž jsou dotčeny jakékoliv právní předpisy.
Tato evropská norma je součástí souboru norem vypracovaného komisí CEN/TC 350, který poskytuje systém pro posuzování udržitelnosti budov založený na přístupu uvažujícím životní cyklus. Posuzování udržitelnosti kvantifikuje dopady a aspekty environmentálních, sociálních a ekonomických vlastností budov pomocí kvantitativních a kvalitativních indikátorů, které jsou měřeny bez hodnotových úsudků. Cílem tohoto souboru evropských norem je umožnit srovnatelnost výsledků posuzování. Tento soubor evropských norem nestanovuje kriteriální meze ani úrovně vlastností budov.
Tato evropská norma poskytuje základní pravidla produktové kategorie pro všechny stavební výrobky a služby. Poskytuje strukturu, která zajistí, že budou všechna environmentální prohlášení o produktu (EPD) pro stavební výrobky, stavební služby a stavební procesy získávána, ověřována a prezentována harmonizovaným způsobem.
Tato evropská norma určuje postupy pro chemické rozbory kameniva. Stanovuje referenční postupy a v některých případech alternativní metody, které se mohou používat, pokud dávají ekvivalentní výsledky.
Pokud není uvedeno jinak, zkušební metody specifikované touto normou se smí použít pro řízení výroby, pro auditní zkoušky a zkoušky typu.
Tato evropská norma popisuje referenční metody užívané pro zkoušku typu a v případě sporu (a alternativní metody) pro chemickou analýzu kameniva. Pro účely zkoušky typu a v případech sporu by měla být použita pouze referenční metoda. V jiných případech, konkrétně při kontrole řízení výroby, smí být použity jiné metody s podmínkou, že jsou vhodné a podobné stanovené referenční metodě.
Tato evropská norma popisuje stanovení chloridových solí rozpustných v kyselině, které mohou být přítomny v kamenivu. Tato zkouška je vhodná pro kameniva, kde u obsahu chloridů nevyplývá, že kamenivo bylo v kontaktu nebo smáčené slanou vodou. Příklady takových kameniv jsou: recyklovaná kameniva obsahující hydratovaný cement, kde mohou být chloridy vázané jako chlorid hlinitanu vápenatého; a některá kameniva z pouštních oblastí kde chloridy jsou absorbované v zrnech kameniva.
Tato evropská norma popisuje postup pro stanovení vlivu vodou rozpustných složek z recyklovaného kameniva na počátek tuhnutí cementu.
POZNÁMKA Postup je uveden v EN 1744-1:1998, článek 15.3 pro použití s přírodním kamenivem; tento postup je vhodný pro kvantifikaci organického znečištění. Není vhodný pro recyklované kamenivo, neboť toto může také obsahovat anorganické znečištění.
Tato evropská norma platí pro betony pro konstrukce betonované na staveništi, montované konstrukce a pro prefabrikovanékonstrukčnídílce pozemních a inženýrských staveb.
Beton podle této evropské normy může být:
- obyčejný beton, těžký beton alehkýbeton;
- vyráběný na staveništi, transportbeton nebo beton vyráběný ve výrobně pro prefabrikované betonové výrobky;
- zhutňovaný nebo samozhutnitelný, neobsahující vzduchové póry jiné než záměrně vytvořené.
Tato norma specifikuje požadavky pro:
- složky betonu;
- vlastnosti čerstvého aztvrdlého betonu a jejich ověřování;
- mezní hodnoty složení betonu;
- specifikaci betonu;
- dodávání čerstvého betonu;
- postupy řízení výroby;
- kritéria shody ahodnocení
Tato evropská norma určuje vlastnosti a požadavky na sádrokartonové desky, které jsou použity při stavebních konstrukcích, včetně sádrokartonových desek určených k použití následných výrobních postupů sloužících k jejich úpravě. Zahrnuty jsou též desky navržené k použití při jiných plošných dekoracích nebo pro nanesení sádrových omítek.
Tato norma popisuje následující vlastnosti výrobku: reakce na oheň, propustnost vodní páry, pevnost v tahu za ohybu, odolnost proti rázu a tepelná odolnost.
Následující vlastnosti jsou vlastnosti celého sestaveného systému zahrnujícího sádrokartonové desky: pevnost ve smyku, odolnost proti ohni, odolnost proti rázu vzduchová neprůzvučnost a zvuková pohltivost. Tyto vlastnosti se stanoví příslušnými evropskými zkušebními metodami. Je-li požadováno, zkoušky mohou být provedeny na sestaveném systému za podmínek, které odpovídají určenému použití.
Tato evropská norma zahrnuje také další technické vlastnosti, které jsou důležité pro použití a uplatnění výrobku ve stavebním průmyslu a příslušné zkušební metody.
To zajišťuje hodnocení shody výrobku s touto evropskou normou.
Tato evropská norma se netýká upravených výrobků ze sádrokartonových desek (např. kompozitní izolační panely, desky s tenkou laminátovou vrstvou, atd.).
Tato evropská norma stanovuje charakteristiky a funkční požadavky na betonové tvárnice s hutným nebo pórovitým kamenivem nebo se směsí obou těchto kameniv, určené pro použití ve zdivu omítaném, lícovém nebo neomítaném v nosných nebo nenosných zděných konstrukcích budov a v inženýrských stavbách. Tvárnice jsou vhodné pro všechny druhy stěn včetně jednovrstvých stěn, vnějších vrstev zdiva komínů, dutinových stěn, příček, opěrných zdí a podzemních stěn. Tvárnice mohou plnit funkci ochrany proti ohni, funkci tepelné izolace, zvukové izolace a pohlcování zvuku (zvukové absorpce).
Tato evropská norma zahrnuje také betonové tvárnice, které mají celkový tvar nepravoúhlého rovnoběžnostěnu, tvárnice zvláštních tvarů a doplňkové tvárnice.
Tato norma definuje funkční vlastnosti, které souvisí např. s pevností, objemovou hmotností a rozměrovou přesností a obsahuje ustanovení pro prokazování a ověřování stálosti vlastností (AVCP) výrobků s touto evropskou normou. Evropská norma obsahuje též požadavek na značení výrobků.
Tato evropská norma nestanovuje standardní rozměry betonových tvárnic ani normové výrobní rozměry a úhly zešikmení betonových tvárnic zvláštních tvarů. Norma neplatí pro panely na výšku podlaží, pro komínové vložky ani pro tvárnice, které jsou součástí hydroizolačních vrstev. Norma neplatí pro tvárnice se zabudovanými tepelně izolačními materiály, které jsou přitmeleny na vnější plochy tvárnice a mohou přijít do styku s ohněm.
Tato evropská norma stanovuje charakteristiky a funkční požadavky na zdicí prvky z umělého kamene, určené zejména pro zhotovování lícového nebo nechráněného zdiva nosných a nenosných konstrukcí pozemních a inženýrských staveb. Prvky jsou vhodné pro všechny druhy řádkového a nepravidelného zdiva, včetně jednovrstvých stěn, dutinových stěn, příček, opěrných zdí a vnějších vrstev zdiva komínů. Zdicí prvky tak mohou plnit funkci ochrany proti ohni, funkci tepelné izolace, zvukové izolace a pohlcování zvuku (zvukové absorpce).
Tato norma platí pro betonové zdicí prvky zhotovované k napodobení přírodního kamene, za použití postupů odlévání nebo lisování, s dekorativním povrchem, vytvořeným odléváním, štípáním, vymýváním, tryskáním nebo opracováním a s případným vytvářením povrchového zdobení, nebo bez něj. Tato norma platí jak pro homogenní zdicí prvky, tak i vrstvené prvky (skládající se z různých betonových směsí lícové a zadní vrstvy), avšak neplatí pro prvky s přitmelenou (nalepenou) dekorativní lícovou vrstvou. Tato norma neplatí pro zdicí prvky odpovídající požadavkům EN 771-3.
Norma definuje funkční vlastnosti, které souvisí např. s pevností, objemovou hmotností, rozměrovou přesností a vzhledem, a obsahuje ustanovení pro posuzování a ověřování stálosti vlastností (AVCP)“ výrobků podle této evropské normy. Norma obsahuje též požadavky na označení výrobků, pro něž tato evropská norma platí.
Tato evropská norma neplatí pro panely na výšku podlaží, zdicí prvky používané pro vyzdívky komínů ani pro prvky zhotovené s přilepeným dekorativním lícem. Neplatí pro výrobky určené jako součásti hydroizolačních vrstev. Norma také nestanovuje normové rozměry pro zdicí prvky z umělého kamene ani výrobní rozměry a úhly zešikmení prvků zvláštních tvarů. Norma neplatí pro prvky se zabudovanými tepelněizolačními materiály přitmelenými k lícním plochám prvku, které mohou přijít do styku s ohněm.
Tato evropská norma popisuje jednoduchou metodu pro zkoušení hrubého recyklovaného kameniva z důvodu identifikace a odhadu vzájemného podílu složek materiálu. Tato referenční zkušební metoda by měla být používaná při počátečních zkouškách typu a v případě sporu. V jiných případech, především při kontrole řízení výroby, mohou být použity jiné metody s podmínkou, že jsou vhodné a podobné stanovené referenční metodě.
Tato evropská norma popisuje referenční metodu pro stanovení indexu plochosti kameniva, používanou při počátečních zkouškách typu a v případech sporu. V jiných případech, konkrétně při kontrole řízení výroby, smí být použity jiné metody s podmínkou, že jsou vhodné a podobné stanovené referenční metodě. Tato norma platí pro přírodní, umělé nebo recyklované kamenivo.
Tuto evropskou normu lze použít pro průmyslově vyráběné malty pro vnitřní a vnější omítky s anorganickými pojivy pro vnitřní a vnější omítání stěn, stropů, pilířů a příček. Norma obsahuje definice a kvalitativní požadavky na konečné výrobky.
Tato evropská norma stanovuje posuzování a ověřování stálosti vlastností (AVCP) výrobku, který je v souladu s touto evropskou normou. Je začleněn požadavek značení výrobku podle této evropské normy.
Netýká se malt, u nichž je hlavním aktivním pojivem pojivo ze síranu vápenatého.
Pojivo ze síranu vápenatého může být použito jako doplňkové pojivo společně se vzdušným vápnem. Pokud je vzdušné vápno základním aktivním pojivem, pak se malty pro vnitřní / vnější omítky týká tato norma. Pokud je základním aktivním pojivem pojivo ze síranu vápenatého, pak se na maltu vztahuje EN 13279.
Speciální malty odolné na požár a zvukověizolační malty, malty pro opravy konstrukcí, úpravu povrchu staveb, jako jsou materiály pro vyrovnávání, natírání, ochranné vrstvy, organické omítky nanášené v tenkých vrstvách a prefabrikované stavební díly (např. sádrokartonové desky), nejsou předmětem této normy.
Tato norma se týká malt pro vnitřní / vnější omítky uvedených v kapitole 3 s výjimkou staveništních malt pro vnitřní /
vnější omítky. Nicméně však může být tato norma nebo její část použita pro staveništní malty spolu s prováděcími pokyny a národními specifikacemi.
NP1) NÁRODNÍ POZNÁMKA Suchéprůmyslověvyráběnémalty pro vnitřní a vnější omítky musí být při skladování chráněny před působením vody a vysoké relativní vlhkosti vzduchu (nejvýše 75 %).
Dobu skladování balených průmyslově vyráběných malt pro vnitřní a vnější omítky v sypkém stavu za těchto podmínek stanoví výrobce v průvodní dokumentaci.
Pastovité průmyslově vyráběné malty pro vnitřní a vnější omítky plněné do uzavřených nádob se musí chránit před mrazem a skladovat při teplotě od 5 °C do 30 °C.
Dobu skladování balených pastovitých průmyslově vyráběných malt pro vnitřní a vnější omítky za těchto podmínek stanoví výrobce v průvodní dokumentaci.
Tato evropská norma určuje požadavky na průmyslově vyráběné malty pro zdění (pro ukládání, spojování a spárování), pro používání ve zděných stěnách, pilířích a příčkách (např. lícové a omítané zdivo, zatížené a nezatížené zděné konstrukce pro stavby a stavebnictví).
Tato norma určuje pro čerstvé malty kvalitativní požadavky pro dobu zpracovatelnosti, obsah chloridů, obsah vzduchu, objemovou hmotnost a čas pro úpravu (jen na malty pro tenké spáry). Pro zatvrdlé malty určuje, např. kvalitativní požadavky na pevnost v tlaku, soudržnost a objemovou hmotnost, které se prokazují příslušnými zkušebními metodami uvedenými v samostatných evropských normách.
Tato evropská norma stanovuje posuzování a ověřování stálosti vlastností (AVCP) výrobku, který je v souladu s touto evropskou normou. Je začleněn požadavek značení výrobku podle této evropské normy.
Tato norma se týká malt pro zdění uvedených v kapitole 3 s výjimkou staveništních malt. Nicméně může být tato norma, nebo její část, použita pro staveništní malty spolu s prováděcími pokyny a národními specifikacemi.
NP1) NÁRODNÍ POZNÁMKA Suchéprůmyslověvyráběné malty pro zdění musí být při skladování chráněny před působením vody a vysoké relativní vlhkosti vzduchu (nejvýše 75 %).
Dobu skladování balených průmyslově vyráběných malt pro zdění v sypkém stavu za těchto podmínek stanoví výrobce v průvodní dokumentaci.
Pastovité průmyslově vyráběné malty pro zdění plněné do uzavřených nádob se musí chránit před mrazem a skladovat při teplotě od 5 °C do 30 °C.
Dobu skladování balených pastovitých průmyslově vyráběných malt pro zdění za těchto podmínek stanoví výrobce v průvodní dokumentaci.
Tato mezinárodní norma specifikuje požadavky na vlastní environmentálních tvrzení, včetně vyjádření, značek a grafických značek, týkající se produktů. Popisuje vybrané termíny běžně používané v environmentálních tvrzeních a vymezuje jejich použití. Tato mezinárodní norma také popisuje obecnou metodiku hodnocení a ověřování určenou pro vlastní environmentálních tvrzení a specifické metody hodnocení a ověřování určené pro vybraná tvrzení uvedená v této mezinárodní normě.
Tento dokument specifikuje obecné požadavky na kompetenci, nestrannost a konzistentní činnost laboratoří. Dokument je použitelný pro všechny organizace provádějící laboratorní činnosti bez ohledu na počet pracovníků. Zákazníci laboratoře, regulační orgány, organizace a programy, které používají vzájemné odborné posouzení, akreditační orgány a další, mohou používat tento dokument k potvrzení nebo uznání kompetence laboratoří.
Tento dokument (ISO 15686-1) vypracovala technická komise ISO/TC 59 Výstavba budov a inženýrských staveb, subkomise SC 17 Udržitelnost ve výstavbě budov a inženýrských staveb. Soubor norem ISO 15686 je vhodný pro plánování životnosti nových i existujících budov. V případě existujících budov se odhadování životnosti uplatní především při odhadu zbývající životnosti komponent, které se již užívají, a při výběru a specifikaci komponent pro opravy a nové činnosti. Tato mezinárodní norma identifikuje a stanovuje obecné principy a systematický rámec pro plánování životnosti nově navrhované budovy nebo jiné stavby v průběhu jejich životního cyklu (nebo zbývající životnosti existujících budov nebo jiných staveb). Životní cyklus zahrnuje zahájení projektu, vymezení projektu, projekt, výstavbu, uvedení do provozu, provoz, údržbu, rekonstrukci, výměnu, dekonstrukci a konečné odstranění, recyklaci nebo opětovné použití dané stavby (nebo jejích částí), včetně jejích komponent, systémů a technických zařízení budov. Tato část ISO 15686 je použitelná pro plánování životnosti jednotlivých budov. Plánování životnosti je proces, který se snaží zajistit, aby se životnost budovy nebo jiné stavby rovnala nebo překračovala její návrhovou životnost. Pokud je to nutné, může plánování životnosti zohlednit náklady životního cyklu budovy i její environmentální dopady. Plánování životnosti poskytuje prostředek pro porovnávání různých variant návrhu budovy. Během projektové fáze budovy je možné vzít v úvahu různé koncepce návrhu, které se využijí při posouzení dopadů změn návrhu na návrhovou životnost, aby se zajistilo, že návrh splňuje funkční požadavky. Tato část ISO 15686 je určena především následujícím skupinám uživatelů: vlastníci a uživatelé budov; týmy projektantů, stavebníků a facility manažerů; výrobci, kteří poskytují data o dlouhodobých vlastnostech stavebních výrobků; správci budov; odhadci budov; pojišťovací agenti budov; techničtí auditoři budov; zpracovatelé norem pro stavební výrobky; klienti a investoři budov. Vyžadováním odhadu nebo predikce toho, jak dlouho vydrží každá součást budovy, pomáhá plánování životnosti při rozhodování ohledně specifikací a upřesňování návrhu. Při provedení odhadu nebo predikce životnosti budovy a jejích části se také může zvýšit spolehlivost a flexibilita využití budovy a může se snížit pravděpodobnost jejího předčasného zastarání.
Tato předběžná technická norma platí pro vláknobetony určené pro konstrukce betonované na staveništi nebo ve výrobně betonových výrobků.
Vláknobeton může být vyráběn na staveništi, vyráběn v betonárně a dodáván jako transportbeton, nebo vyráběn ve výrobně betonových výrobků, a to výhradně a na strojním zařízení určeném pro výrobu betonu.
Tato technická norma platí pro hutný vláknobeton, který po zhutnění neobsahuje znatelné množství vzduchových pórů, kromě provzdušnění.
Tato norma platí pro obyčejný vláknobeton a pro samozhutnitelný vláknobeton.
Tato norma předepisuje požadavky pro:
- složky vláknobetonu
- vlastnosti čerstvého a ztvrdlého vláknobetonu a jejich ověřování;
- mezní hodnoty složení vláknobetonu;
- specifikaci vláknobetonu;
- dodávání čerstvého vláknobetonu;
- postupy řízení výroby;
- kritéria shody a hodnocení shody.
Tato norma neřeší zdravotní a bezpečnostní požadavky pro ochranu pracujících během výroby a dopravy vláknobetonu.
Produktová řada mimořádně selektivních protislunečních povlaků COOL-LITE® XTREME je nyní k dispozici na nízkouhlíkovém skle ORAÉ®, od společnosti Saint-Gobain Glass.
Sklo COOL-LITE® XTREME ORAÉ®, které je určeno pro použití v prosklených částech fasády, je dokonalou odpovědí na přísnější požadavky stavebního průmyslu na udržitelnost bez jakéhokoliv kompromisu v technických nebo estetických vlastnostech.
Snížení uhlíkové stopy je dosaženo použitím vysokého podílu střepů a obnovitelné energie v procesu výroby – a to při zachování stejné kvality, vlastností a estetiky jako u běžného skla PLANICLEAR.
COOL-LITE® XTREME ORAÉ® je k dispozici ve standardních velikostech a tloušťkách (4, 6, 8 a 10 mm).
Více technických informací o možnostech zasklení a výrobku ORAÉ® najdete i v online konfigurátoru skel www.calumen.com a na webu výrobce www.saint-gobain-glass.com/products/ORAE
EPD
www.environdec.com/library/epd8970
Obsah recyklátu: 30%
Aluplast používá ve svých hlavních profilech tzv. regenerát, což je materiál z vlastního výrobního závodu, určený na výrobu oken, který nebyl vystaven působení povětrnostních vlivů a byl určen k přepracování. Toto přepracování dokonce zlepšuje pevnostní charakteristiky. Zkušební ústav plastů VÚSAPL v Nitře se zabýval pevností rohů vyhotovených z vícenásobně extrudovaného materiálu a tato pevnost byla vyšší v průměru o 17% oproti svařeným profilem z prvotního PVC materiálu. Barva materiálu – šedá, okrová, případně jiná – je přirozeným důsledkem smíšení různých odřezků různých fólií a barev a dosažení bílé barvy neviditelných vnitřních stěn profilu přibarvováním bíle je tedy bezúčelné a neekonomické.
Systém IDEAL 8000 (na obrázku) začíná už se součinitelem prostupu tepla rámu Uf = 0,93 W / (m2K) a je tedy vhodnou volbou pro architekty a investory, kteří jsou nejen ekonomicky, ale i ekologicky orientovaní.
Tyto technické podmínky řeší vyuţití recyklovaných minerálních odpadů z demolic staveb
(dále jen stavebně demoliční odpad – SDO), do zemního tělesa, podloţí vozovek
a konstrukčních vrstev pozemních komunikací, dopravních a jiných ploch (dále jen PK).
Recyklací SDO vzniká výrobek – recyklát, určený jako náhrada přírodního kameniva při
pouţívání do konstrukčních vrstev, případně jako vhodný materiál do zemního tělesa a podloţí
vozovek PK.